I kolem Vánoc můžete vyrazit do lesa na houby. Třeba v Izraeli právě začíná houbařská sezóna

V Izraeli sice není sběr hříbků národním sportem, své příznivce ale má. A právě teď je pro ně ten nejlepší čas. Většina Izraelců se hub bojí, ale zpravodaj Štěpán Macháček se do lesů kolem Jeruzaléma jako správný Středoevropan vydal. A nebyl sám.

„Sbíráme hlavně tohle,“ ukazuje mi Anna sáček částečně naplněný spíš menšími houbami. Hebrejsky se jim říká oranijot, česky klouzci. „Nedávno jsme našli také nový druh hřibu, má červený klobouk a modrý spodek. Ale u toho si nejsme jistí,“ dodává Anna. Je to prý nějaký blízkovýchodní druh, který z rodné Ukrajiny nezná.

Anna a Igor jsou původem z Ukrajiny, kde se na houby chodí stejně běžně jako u nás

V Izraeli totiž houbaří jen lidé, kteří to tak nějak mají v genetické výbavě. „Houby tu sbírají rodiny, které pocházejí z Ruska, z Polska, z Ukrajiny. Je to zvyk z jejich původní domoviny. Izraelci orientálního původu houbařit rozhodně neumějí,“ vysvětluje Anna.

Však i mně představa, že jdu s košíkem do lesa na houby, přijde tady na Blízkém východě hodně exotická. A Anna s manželem Igorem, které jsem v lese nedaleko Jeruzaléma potkal, mi připadali jako zjevení.

Na houby jedině v zimě

„Listopad, prosinec, leden, v podstatě všechny zimní měsíce. V lednu ale už je pak hub míň,“ radí mi Igor, kdy mám v Izraeli největší šance, a sám mi předvádí zdejší houbařský styl – vrhá se s nožíkem každou chvíli do strmého svahu nad cestou a zpod kamenů či větví vytahuje malé klouzky.

Jak si o šábesu uvařit, a přitom nesáhnout na práci? Ortodoxní židé v Izraeli na to mají svoje vychytávky

Avram normálně nevaří, ale páteční příprava šábesového šouletu je čistě jeho práce

Pokrm zvaný šoulet se v českých kuchařkách objevuje běžně. Popisují ho jako luštěninové jídlo židovského původu. Kdybyste se ale po šouletu pídili přímo v židovském státě, asi byste moc nepochodili. Výraz šoulet je totiž česká zkomolenina. Původní výraz v jazyce jidiš zní „čolent“ a hebrejsky se tohle vydatné jídlo řekne ještě úplně jinak – chamín.

„Z hub dělám spoustu věcí, vařím je a smažím s cibulkou a kořením. A připravuju také houbovou polévku. Všechno jsou to ukrajinská jídla,“ říká Anna a zdůrazňuje, že taková si v izraelských restauracích běžně nedáte.

V Izraeli je podle houbařů z Ukrajiny vícero houbových oblastí, nejlepší je prý severní část země. „Tady kolem Jeruzaléma to ale taky není špatné. Dneska pršelo, tak jsme na sever nejeli. A že je šábes? To pro mě není problém,“ usmívá se Anna.

Nesbírat, nevařit, nejíst

Kopce v okolí Jeruzaléma jsou do velké míry lesnaté. Jsou tu ale trošku jiné lesy než ty české. Podloží je hodně skalnaté, rostou tu hlavně cypřiše, eukalypty, karoby, borovice, cedry, a celkově působí zdejší lesy poněkud suše a řídce. V takovém porostu by Čech zkrátka houby nehledal.

V lesích kolem Jeruzaléma na smrk nenarazíte. Zato tu rostou cedry nebo cypřiše

„Tady v Izraeli to rozhodně není běžné. Vlastně neznám nikoho, kdo by houby sbíral. Je to dost nebezpečné,“ říká mi Niv, další pocestný, kterého jsem na výletě v lese potkal. „Některé houby jsou jedovaté. Musel byste dobře vědět, které se dají sbírat a které jsou nebezpečné,“ strachuje se Izraelec a manželka Maja mu přitakává: „Pokud vím, tak lidé tu houby ani nesbírají, ani nevaří. Většina nerozezná jedlé od jedovatých. Když chce někdo houby do jídla, koupí si je v samoobsluze.“

Nicméně pro skalní houbaře platí pozvání: v Izraeli houbařská sezóna právě začíná.

Spustit audio

Související