Zapomenuté superhrdinky. Komiksové Nebojsy jsou hodně vtipné a hodně feministické
Knihy inspirativních medailonků vizionářských žen už aspirují na samostatný subžánr. Po globálním úspěchu titulu Příběhy rebelek na dobrou noc, který si na sebe mnohonásobně vydělal ještě, než vyšel, se tématu chopil i komiks. Nebojsy francouzské kreslířky Pénélope Bagieu to ale dělají po svém: hodně vtipně a hodně feministicky. Ne nadarmo za ně autorka v roce 2019 získala Cenu Willa Eisnera a aktuálně je nominována na Grand Prix festivalu v Angoulême.
Potřeba doplnit hrdinský kánon ženami, na které se v oslavných eposech zapomnělo a v kolektivní paměti po nich nezeje ani ta pověstná díra, se stala vděčným námětem literatury pro děti a mládež posledních let. Podoba krátkého textu s celostránkovou ilustrací, jak je tomu také v případě domácí verze nazvané Kapky na kameni, si přímo říkala o posunutí do komiksu, který dokáže informace na malém prostoru předávat mnohovrstevnatěji.
Komiksová autorka a ilustrátorka Pénélope Bagieu nejprve kreslila stripy pro francouzský deník Le Monde, aby je následně rozpracovala do celobarevné dvoudílné knihy velkého formátu. Oba díly dohromady obsahují třicet portrétů ženských osobností z celého světa z doby od antiky po současnost a loni vyšly česky. Výběr a ani samotné medailonky pak nejsou tak jednoznačně hrdinské, jak tomu bývá v knihách pro čtenáře mladších ročníků.
Autorka preferuje ženy, které šly vlastní cestou, navzdory tomu, že k uznání a slávě ne vždy dospěly. Mnohem častěji se setkávaly s výsměchem, odmítáním a nepochopením. Nezřídka končily osamělé a někdy i předčasně mrtvé. Jako hudebnice Betty Davis, která svými odvážnými songy plnými otevřené sexuality v 70. letech vyrážela posluchačům dech coby žena a Afroameričanka k tomu.
Když od ní dalo ruce pryč vydavatelství, namísto kompromisů, které by ji udržely v showbyznysu, se stáhla do ustraní. V izolaci setrvala i poté, co ji o setkání žádal Prince nebo samply z jejich písní začaly používat hvězdy pop music jako Lenny Kravitz nebo Ludacris. Ještě temnější je příběh indické královny banditů Phúlan Dévi, v němž slovo znásilnění padne tolikrát, že přestane dávat smysl jej počítat.
Jakkoli každý z příběhu začíná stejně – portrétem dané ženy v honosném rámu, jaký by mohl být k vidění třeba v Louvru, kdyby vznikl – a pokračuje chronologicky od narození k životním pádům i vrcholům, vždy překvapí výstižnou zkratkou a humorem. Dobré vtipy v jednom panelu jsou zbraní autorky i v kapitolách, které jsou víceméně obecně známé, jako v té o Josephine Baker nebo Tove Jansson. Dávají jí možnost rychle okomentovat použité klišé nebo osvětlit absurditu stereotypu a příběhy nezahltit vysvětlujícími povzdechy.
S často těžkými osudy kontrastuje zvolený styl kresby, který má blízko ke karikatuře, tónuje do jásavých barev a celkově je velmi francouzsky ležérní. Právě v tom způsobu vyprávění (a ve výběru osobností) spočívá síla celého komiksu. Bagieu nechce způsobit rozhořčení nebo jen pobavit, ale touží vyprávět sebevědomě a inspirovat. Nikoli k megalomanským úspěchům, ale k odvaze kráčet neprošlapanými cestami. Ostatně to je to, co třicítku hrdinek spojuje – odmítly měnit sebe a díky tomu změnily společnost.
Poslechněte si celou recenzi Kateřiny Čopjakové.
Nebojsy: Pénélope Bagieu, přeložila Sára Vybíralová, Lipnik (2021)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
