Zažít kouzlo polárních světů. Jaké to je na nejextrémnějším závodě psích spřežení v Česku?

300 kilometrů po hřebenech, extrémní stoupání, bivakování na sněhu i nepředvídatelné počasí. Šediváčkův long, mezinárodní závod psích spřežení na dlouhé trati
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 300 kilometrů po hřebenech, extrémní stoupání, bivakování na sněhu i nepředvídatelné počasí. Šediváčkův long, mezinárodní závod psích spřežení na dlouhé trati

300 kilometrů po hřebenech, extrémní stoupání, bivakování na sněhu i nepředvídatelné počasí. Šediváčkův long, mezinárodní závod psích spřežení na dlouhé trati, se v Orlických horách konal už po čtyřiadvacáté a i letos se do Deštného sjely desítky musherů, běžkařů, bikerů a stovky psů. Šediváčkův long je totiž hlavně o přátelství mezi člověkem a psem.

Mnohahlasé vytí je slyšet ještě dlouho předtím, než se vůbec přiblížíme do osady Jedlová, části Deštného, která je centrem závodu. Na zdejší sjezdovce je startovní i cílová čára a tady mají musheři, závodníci se psími spřeženími, svoje základní stanoviště. Letos se longu účastnilo několik desítek musherů a musherek z deseti zemí. Převládají Češi, ale pravidelně se účastní závodníci z Rakouska, Německa nebo Švýcarska, na startu vlaje i polská nebo slovenská vlajka. „Letos tu máme poprvé závodníka ze Španělska, Jamieho Pou, který sem jel dva dny. Tradičně jezdí i Holanďan Marc van den Ven, ten to k nám má taky přes tisíc kilometrů,“ vyjmenovává jeden z organizátorů závodu Slávek Říman.

Šediváčkův long je výjimečný svojí délkou a velkým výškovým převýšením. Musheři závodí v kategorii 200 kilometrů, která se jede na čtyři etapy, nebo v pětietapové kategorii na 300 kilometrů. Během celého závodu spřežení vystoupají přes 7 500 metrů. Závodníci také musí povinně jednou, v případě delší kategorie dvakrát, přenocovat na určeném místě venku. Šediváček tak patří mezi nejtěžší evropské závody. Všichni účastníci se ale shodují, že je do Jedlové víc než touha po extrémních zážitcích a výhře láká hlavně přátelská atmosféra. „Šediváčkův long vznikl vlastně pro partu kamarádů, postupem času se ovšem rozrostl až na mezinárodní závody. Všichni se sem ale těší hlavně na to, že se tu zase po roce uvidí,“ říká Říman.

Až na nejvyšší hřebeny Orlických hor nevyrážejí jen psí spřežení, ale i závodníci v dog skijoringu, tedy běžkaři se psy, a v posledních letech i bikeři na sněžných kolech. Letos dokonce nejrychlejší biker Tomáš Dočekal předjel nejrychlejší psí spřežení Romana Habáska. „Závodit se psy bylo nejtěžší. Jak jedou a regenerují cyklisti, vím, ale psy vůbec neznám, takže to byla největší výzva,“ svěřil se v cíli Dočekal. Jestli by bikeři předjeli psy například i ve sněhové bouři, na to bude třeba počkat si na příští ročník. Letos totiž bylo sněhu jen velmi málo a do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se závod na sněhu vůbec pojede.

I přes úctyhodné výkony cyklistů je ale Šediváčkův long pořád především o psech a souznění s jejich lidskými souputníky. „Samozřejmě je potřeba hodně trénovat, ale ten vztah se psy je stejně nejdůležitější. O tom to celé je,“ uzavírá další z organizátorek, musherka Hanka Konečná.

„Od 1. ledna si každý den v sedm hodin připíjíme na prašan, aby na závody nasněžilo.“ Dají se jet psí závody i bez sněhu? Jak to vypadá přímo na trati a jaká jsou pravidla pro noční bivakování? Poslechněte si reportáž přímo z místa konání Šediváčkova longu.

300 kilometrů po hřebenech, extrémní stoupání, bivakování na sněhu i nepředvídatelné počasí. Šediváčkův long, mezinárodní závod psích spřežení