Zažít sám sebe jinak? Oživování veřejného prostoru hodnotí zpráva antropologů

23. září 2016

Mezi účastníky loňského a letošního ročníku Zažít město jinak byly i výzkumnice antropologického studia Anthropictures. Z výsledků výzkumu zaměřeného na motivace místních koordinátorů vyplynulo mimo jiné to, jaké komunity událost posiluje. Na většině míst ji pořadatelé organizují pro sebe a své známé. „Je to logické,“ říkají antropoložky. „Po jedenácti letech by se ale událost mohla posunout dál.“

„Úspěšný řetězec komunitního dobra má své franšízy v drtivé většině pražských městských částí a expandovat se mu daří i mimo hlavní město,“ psala loni na podzim pro Radio Wave Petra Hůlová. Festival kritizovala za vytváření iluzorního pocitu komunitního života. „Účast na něm je především formou sebepotvrzení. Deklarací přináležitosti k určité skupině. Té správné.“ V té době byl výzkum Anthropictures zadaný pořadatelem události, neziskovkou Auto*Mat, v začátcích. „Říkali jsme si, že to bude asi dobrá diskuze,“ smějí se Marie Heřmanová a Bára Bírová, které se na výzkumu podílely. „Je to pozoruhodný text – v tom smyslu, že mluví o potvrzování svojí pozice. Odmítá, že by Zažít město jinak byla událost, která pomáhá tvořit komunitu. Zvláštní je, že to Hůlová reflektuje jako někdo, kdo se na akci sám podílí. Je to dobrá ilustrace toho, jak to funguje i u jiných projektů, člověk se jich účastní na základě individuální motivace, ne proto, aby posílil místní komunitu.“

03709818.png

Zážitková turistika

Anthropictures do výzkumu zahrnuli několik různých lokalit – v centru Prahy, na přelomu centra a perfierie i na okrajích Prahy. Výzkum prováděli zúčastněným pozorováním, také vedli s účastníky události rozhovory. „Komunita je teď trendy slovo, potvrdili jsme si ale, že komunity se na Zažít město jinak nevytváří, naopak se slavnosti dějí tam, kde už nějaká komunita je,“ říkají antropoložky.

„Nenapadlo mě to předem, ale je jasné, že za organizací takové události je hodně práce a na to je skutečně potřeba nějaké silné jádro lidí, kteří jsou schopni to spolu zorganizovat,“ říká Marie Heřmanová. „Také mě překvapilo, že jsem v hipster gentrifikovaných oblastech narazila na to, že během Zažít město jinak fungují jako průtokový ohřívač, byla tam spousta lidí, co říkala: No my teď jdeme tam a pak se ještě podíváme na další místo... Mezi tím pobíhali místní, kteří to zajišťovali, ale nepotkala jsem tam nikoho, kdo by se účastnil, byl místní a užíval si tu akci na jednom místě.“

Komunita bez sousedů

„Bývají to často lidé, kteří k tomu místu mají nějaký vztah, třeba tam chodili na gympl, mají to tam rádi, vyrostli tam někde a mají tendenci se tam vracet. Nebo lidé, kteří tam mají byznys – kavárnu, kino nebo komunitní centrum, mateřské centrum nebo oblíbenou kavárnu, kam chodí,“ vysvětluje Marie Heřmanová. „Nejsou to většinou ti, kteří v tom místě bydlí, ti si naopak většinou stěžují, že událost způsobí hluk nebo nepořádek. Může být tedy dost těžké na festival sousedskou komunitu dostat.“

„Významnou a všudypřítomnou ambivalencí je používání určitého druhu nálepkovaní a kategorizace, které je přítomné ve všech námi přítomných zónách,“ uvádí výzkumná zpráva Anthropictures. Nálepkuje se v kategoriích: politické - nepolitické, komerční - nekomerční. „Lidi vám řeknou: kdyby nám na to dala peníze Cola, tak si je nevezmem. Ale byl tam případ jiné firmy, která vydává knížky, což je asi bohulibější činnost, takže přítomnost jejího prezentačního stánku na akci nevnímali nijak špatně. Přesto, že tam měli komerční prezentace velké firmy, pro které to samozřejmě byla dobrá příležitost, jak si udělat reklamu,“ říká Heřmanová. „Snažili jsme se na toto téma vést s lidmi na místě diskuzi, o tom, co ještě vnímají jako komerční a co ne. Zjistili jsme, že to mají velmi vágně a pocitově vymezené, funguje to podle jakýchsi nepsaných pravidel, na kterých se všichni shodnou.“

Se starostou, ale apoliticky

„‚Intuice‘ tam skutečně hraje velkou roli,“ souhlasí Bára Bírová. „Lidé říkají, že ta akce má být apolitická, a pak jedním dechem dodávají: Přišel nás podpořit ten a ten… Kde je tedy ta apolitičnost? Jak si ji definovat?“

„Událost Zažít město jinak prosazuje politiku zacházení s veřejným prostorem, možná to může působit apoliticky, ale je to samozřejmě jedno z nejdůležitějších témat komunální politiky. Prosazuje způsob, jak používat ulici, mít ulici pro lidi. To je určité politické stanovisko, přišlo mi zajímavé, že lidi na to nemají vůbec tendenci takto nahlížet,“ říká Marie Heřmanová. „Zvláštní také je, že když místní politici takové akce podporují, mohou přijít a účastnit se, to je podle všech v pořádku. Ale ve chvíli, kdyby starosta prosazoval auta na úkor zeleně a cyklistiky, tak by se na to nenahlíželo s klidem. Je to tedy opět jakýsi intuitivní pocit, že ve chvíli, kdy je to správně, tak je to ‚apolitické‘.“

03709816.png

Obě výzkumnice zmiňují, že se událost příliš nesnaží zahrnout důchodce nebo etnické menšiny, například majitele vietnamských večerek. „Je to takové setkání s kamarády, pro seniory na programu nic není, chybí tam nějaký mezigenerační dialog,“ říká Bára Bírová. Antropoložky popisují Zažít město jinak jako událost pro skupiny kamarádů, kteří se už mezi sebou znají. „Potvrdíme si, že jsme se spolu super zabavili, je to taková událost, kterou si lidé organizují sami pro sebe, ale nikoho dalšího.“

„Je to ale logické, nechceme tím říct, že je to něco negativního. Organizuje to typ lidí, kteří chodí na takové akce, ztotožňují se s tím, že takhle by měl ten veřejný prostor vypadat a takhle by měla vypadat komunita. Samozřejmě je ale také v každé čtvrti dost lidí, kteří to tam nechtějí, takže pak logicky dojde k tomu, že si to organizují sami pro sebe,“ vysvětluje Marie Heřmanová. Zároveň však dodává, že si Auto*Mat u Anthropictures objednal evaluaci události, na základě výzkumné zprávy by se tak po deseti letech fungování mohly některé pojmy redefinovat. „Pokud se tedy chceme bavit o tom, jak přemýšlet o události jinak, tak by se logicky mělo začít tím, proč vlastně tohle moje sousedy nezajímá a co teda udělat, abychom našli něco, díky čemu se s nimi shodneme.“

Místo sardelových chlebíčků cupcakeky

03709817.png

Na závěr rozhovoru, který si v úplnosti můžete poslechnout v sobotním Distriktu, shrnují antropoložky svůj postoj k trendu oživování veřejného prostoru nejen v kontextu Zažít město jinak. „Jasně, má to svoji pozitivní stránku, v nově oživených částech města se začnou objevovat dětská hřiště, cyklistické stezky atd., ale ve většině případů to není inkluzivní, táhnou to jen lidé, kteří mají určitou představu o tom, jak to má vypadat, a vypadávají z toho často senioři, etnické menšiny nebo bezdomovci,“ vypočítává Marie Heřmanová.

„Je to trend, který táhnou dopředu lidé, kteří jsou mladí, jezdí na kole, mají malé děti, chtějí chodit do kavárny a preferují vegetariánskou stravu,“ shodují se antropoložky. „Souvisí to i s tím, jak mizí bufety nebo nádražky, typ míst pro lidi, co by v životě nešli na ZMJ, ale denně si chodí na svůj chlebíček. Tenhle trend tedy může pomoct rozvoji té čtvrti, ale jde o to, aby se nasměroval tak, aby pomohl všem, kteří tam žijí. Neměl by vyhovovat jen jedné skupině obyvatel, která to táhne kupředu.“ Anthropictures se vnímají jako odborná společnost, jejímž úkolem je mimo jiné reprezentovat názory lidí, kteří často nejsou slyšet, bývají neviditelní. „V případě Romů nebo bezdomovců jsou vědomě upozaďováni, přitom jsou také součástí veřejného prostoru a potřebují v něm fungovat,“ říkají v rozhovoru pro Radio Wave Marie Heřmanová a Bára Bírová.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.