Zažívá česká poezie inflaci? O Nejlepších českých básních s editorkou Olgou Stehlíkovou

„Ve všech oblastech poezie byly letos zajímavosti, ostatně stejně jako v předchozích letech a předpokládám i v těch následujících,“ tvrdí na úvod editorka a básnířka Olga Stehlíková a prozrazuje i konkrétní knihy, které na ni letos udělaly největší dojem. „Sbírkou číslo jedna pro mě byla určitě kniha Pavla Kolmačky Wittgenstein bije žáka, ale bylo i mnoho dalších, které se velmi povedly.“ Nezapomínáme ani na časopisecké příspěvky: „Leckdy byly pro někoho, místy i pro mě, zajímavější než ty sbírky. Pozornost si zaslouží básnický cyklus Jarmark na Božepoli Zbyňka Fišera, který vyšel v časopisu Tvar.“

Olina Stehlíková ale nezůstala jen u toho nejlepšího. Společně jsme se taky snažili vypátrat, jak se stalo, že letos vyšlo přes dvě stě básnických sbírek. „Myslím si, že je to tím, že jednak přibývají malá, dílčí nakladatelství, ale i ta větší nakladatelství vydávají větší počet sbírek za rok. Přibyly další básnické edice, například Edice poezie Host. Navíc pomáhá i to, jak moc jsou grantové komise ochotny básnické sbírky sponzorovat. A tady se sluší říct, že zrovna debuty téměř pravidelně grantovou podporu získají,“ vysvětluje Olga Stehlíková. Není ale možné, že se dostáváme k básnické inflaci? Přibývá také čtenářů? „Mladí lidé mají chuť poezii psát a vzápětí ji vydávat. Možná se rozšiřuje čtenářská obec u té nejmladší generace,“ odpovídá Stehlíková.

Olina Stehlíková |foto: oficiální Facebook Oliny Stehlíkové

Další fenomén, kterého si editorka poslední ročenky Nejlepších českých básní všímá, je událostní charakter současné poezie a kladení důrazu na veřejnou prezentaci básníků i básní: „Počítají s tím i nakladatelé při výběru knížek určených k publikaci. Způsob prezentace básně bude hrát roli při prosazování autora knížky před publikem.“

Co se ještě Olze za uplynulý rok v domácí poezii líbilo, co podle ní zapadlo? Jak hodnotí ročenky a jak se jí spolupracovalo s Petrem Hruškou? Odpovíme vám v Liberatuře.