Ze Sýrie propašoval záznamy zločinů Islámského státu. Reportér Alhamza o Sýrii, obrazech války a videoherní estetice IS

19. listopad 2019

„Žít ve válce nebo vyrůstat za války je něco, co si nemůžeme zvolit. Je to něco brutálního. Každou vteřinu můžete přijít o svou milovanou osobu,“ snaží se popsat osmadvacetiletý Abdalaziz Alhamza mladému evropskému publiku, co to je válka. S mladým reportérem, aktivistou a bojovníkem za lidská práva jsem při jeho nedávné návštěvě Prahy mluvil o tom, kde bere sílu při neúnavném informačním boji s terorismem a bezprávím pustošícím jeho rodnou zemi.

Když vám bylo dvacet, nahrál jste na internet první video protestů z arabského jara a pokračuje to dodnes – se svými kolegy spravujete informační kanál Raqqa is Being Slaughtered Silently. Přitom jste ale vystudoval biochemii. Jak došlo k tomuhle přerodu?

To byla velká změna v mém životě. Myslím, že to byl důsledek povstání a následné války. Když máte autoritářskou vládu, první, co udělá, je, že zamezí volnému toku informací. Mezinárodní média nemají povolení ke vstupu do země. Místní média informují jen o tom, co se vládě hodí. Obraz toho, co se v zemi děje, je zmanipulován. Na vlastní kůži jsem pocítil moc sociálních sítí. Sdílel jsem video, které jsem se bál natočit, ale které přejala snad všechna velká světová média. Každý o něm mluvil. A tak jsem se rozhodl, že budu reportérem, protože jsem pochopil tu obrovskou moc. Člověk se dostane do všech koutů světa jen za pomoci svého mobilního telefonu.

Islám, terorismus, islámský stát

Hodně z vašich blízkých přátel a kolegů bylo zabito, pronásledováno nebo zastrašováno Islámským státem. Musel jste utéct do Turecka, pak do Berlína, z Berlína do Athén, z Athén do Amsterdamu, abyste skončil v New Yorku. Odkud čerpáte naději nebo energii pokračovat?

Práce v naší organizaci není nic jednoduchého. Tolik mých kolegů zemřelo, tolik přátel a příbuzných, lidí, které jsme milovali, a pro nás to byla vždycky otázka: Má opravdu cenu pokládat životy na přední linii? Ale nakonec jsme vždycky došli k přesvědčení, že ti všichni naši stateční blízcí byli zavražděni, položili život za naši věc a my je teď nemůžeme zklamat. Takže si ve slabých chvílích vždycky vzpomeneme na ty, kteří obětovali to nejcennější, svůj život, a s tím se nemůžeme vůbec rovnat. Pro nás to vždycky byla hlavní motivace, abychom dál bojovali a přinášeli reportáže, protože duše našich blízkých jsou mezi námi a dívají se na nás. Oni jsou naše největší síla.

Proti vašemu videu z roku 2011, které váš příběh odstartovalo, stojí v jistém smyslu propaganda Islámského státu. Jakou roli hraje obraz v současné válce?

Obraz, video nebo kamera se staly mocnými nástroji, které lidé v současnosti využívají. Před 20–30 lety se stalo tolik věcí, o kterých nikdy nikdo neslyšel, protože nebyly zaznamenány. Ve 21. století, kdy má polovina světa mobilní telefon a přístup na internet, využívají lidé tyto nástroje k přenosu informací. Moje video viděly miliardy lidí po celém světě. Obraz se vám vtiskne do paměti. Když uvidíte video, přehrává se vám v hlavě pořád dokola. Víme o fotografiích, které rozhodly válku. Fotografie nahé dívky zastavila válku ve Vietnamu. Můžete upoutat pozornost miliard lidí. A stejně to funguje i v Sýrii. Některé obrazy přimějí lidi, aby se nad nimi na chvíli zamysleli.

Abdalaziz Alhamza se narodil v roce 1991 ve městě Raqqa v Sýrii. Vystudoval biochemii na místní univerzitě. V roce 2011 obletělo svět jeho video z občanských nepokojů proti režimu prezidenta Bašára Asada. Po vstupu ISIS do města se stal reportérem, který se svými přáteli propašovával do světa videa dokumentující zločiny teroristické organizace. Je jedním ze spoluzakladatelů a mluvčím informačního kanálu Raqqa is Being Slaughtered Silentely, o kterém v roce 2017 vznikl na Oscara nominovaný dokumentární film City of Ghosts. Momentálně žije v New Yorku.

Když jsem se díval na některá videa Islámského státu, všimnul jsem si, že přejímají estetiku populární kultury. Například některá vypadají jako trailery k videohrám, některá se skoro blíží fantasy filmům. Můžete tuto provázanost mezi populární kulturou a teroristickou organizací popsat?

To je něco, co hodně lidí neví. Já jsem se zabýval tím, proč se lidé chtějí přidat k ISIS, jaká je jejich motivace – je to jen víra, náboženství nebo poselství, které ISIS komunikují skrze média? A všiml jsem si, že hodně lidí se k nim přidává ne proto, že by vyznávali islám nebo nějak věřili jejich ideologii. Slyšel jsem o příbězích, kde lidé nebyli spokojeni se svým životem, ostatní je šikanovali, smáli se jim, nepřijímala je jejich komunita, měli jinou barvu kůže, byli ve vězení a tak dále. Nosili protiislámská trička, a nakonec skončili v ISIS. Jeden docela úspěšný německý rapper nosil takové tričko a nechal se naverbovat do ISIS. Předtím byl ve vězení, kde ho spoluvězni mlátili, komunita ho vytěsnila, a v ISIS získal příležitost utrhnout si kus pozornosti německých médií. Tomuhle člověku chyběla pozornost. A ISIS byla dobrá cesta, jak si ji získat.

Hodně lidí hraje videohry, kde se třeba dá ukrást auto, zabíjí se lidé, znásilňuje se, máte sex se ženou a tak dále. A ISIS vám na to řekne, jestli si myslíte, že je to jen hra, tak tady u nás to je realita. Přijďte k nám zažít něco, co nikde jinde nezažijete. Hodně lidí to fascinuje. ISIS rádi mixují velmi kruté dokumentární záběry s akčními pasážemi, snaží se vyvolat dojem týmu, mafiánské rodiny. Lidé se přidávají k ISIS kvůli sexu, že si třeba můžou vzít čtyři ženy, láká je představa, že můžou mít svoje otroky. Jsou to lidé, kterým v jejich životě chybí moc dělat reálná rozhodnutí. Chtějí zabíjet, mučit, vidět krev a tak dále…

Jaké nástroje proti šíření extremismu Alhamza vyvíjí ve spolupráci s internetovými platformami? A jak středoevropskému publiku popisoval zkušenost let strávených ve válce? Poslechněte si celý záznam rozhovoru se syrským reportérem.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.