Zemřel Charles Manson, vrah, fanoušek Beatles a ikona popkultury

Dějiny lidstva jsou plné vrahů, jen málokterý z nich si ale vyslouží palcové novinové titulky i bezmála padesát let poté, co byl zatčen a odsouzen. Charles Manson je jedním z nich. Příběh sedminásobného vraha fascinuje dodnes, stal se z něho totiž nefalšovaný mýtus o absolutním zlu, navíc zasazený do kontextu konce šedesátých let a nadějí, které tato dekáda přinesla.

V roce 1967 zuřilo léto lásky a mladí lidé hledali alternativní způsoby života. Když Charles Manson – charismatický, ale neúspěšný hudebník a dvakrát uvězněný zlodějíček – založil v San Francisku komunu a prohlásil se za Krista a členy svého kultu (většinou ženy) za původní následovníky křesťanství, nebylo na tom ve své době nic zásadně divného. V pestrobarevně pomalovaném autobusu křižovali státem Washington a nabírali další členy společenství známého jako Manson Family. To se ale v následujících letech postupně začalo – i díky drogám – radikalizovat.

Inspirován poslechem bílého dvojalba The Beatles a speciálně skladbou Helter Skelter začal být Manson posedlý budoucí rasovou válkou, která promění Ameriku ve válečné bojiště. Nakonec se s členy svého kultu rozhodl apokalypsu odstartovat sám a výsledkem bylo devět mrtvých, mezi nimi i těhotná herečka Sharon Tate. Smrt manželky režiséra Roberta Polanského přilákala k případu média, která vyobrazila Mansona jako krutého konspirátora bez morálních zásad, jenž své stoupence v kultu manipuloval ke spáchání krutostí.

Jako „zvrácený symbol našich časů“ popsal Mansona v červnu 1970 časopis Rolling Stone, který umístil jeho fotku na obálku s podtitulem Neuvěřitelný příběh nejnebezpečnějšího žijícího muže. Tady patrně začíná zvláštní fascinace zločincem, kterého si Amerika spojila s definitivním koncem léta lásky a šedesátých let, podobně jako s násilnostmi na koncertě kapely Rolling Stones v Altamontu či rozpadem Beatles.

Manson superstar

V roce 1971 Mansona a další členy jeho kultu odsoudili k trestu smrti, zachránila je ale změna zákona, která nejvyšší trest v Kalifornii na čas zrušila. Během následujících dekád kult Manson Family přiživovaly činy spáchané dalšími stoupenci, mezi nimiž byl i neúspěšný pokus o atentát na prezidenta Geralda Forda. V roce 1974 vyšla veleúspěšná kniha Helter Skelter, kterou napsal žalobce případu Vincent Bugliosi. Se sedmi miliony prodanými kusy je to nejúspěšnější nebeletristická kniha s kriminalistickým tématem všech dob. Vznikly podle ní dva filmy, o Mansonovi ale existuje i muzikál a opera.

Neobvyklou kapitolou Mansonovy slávy je i jeho hudební kariéra. Neúspěšný folkový písničkář na okraji losangeleské scény se své hudební slávy dočkal až ve vězení. Ještě během procesu v roce 1970 vyšlo album Lie: The Love and Terror Cult, míchající folk a blues s psychedelií. Zaznamenává mimo jiné i písničky, které Manson napsal v polovině šedesátých let, kdy se snažil o hudební kariéru a kamarádil se s Carlem a Brianem Wilsonovými z Beach Boys. Že Manson nebyl tak úplně bez talentu naznačuje třeba fakt, že z jeho písně Cease to Exist se drobnými úpravami stala Never Learn Not to Love, b-strana jednoho singlu Beach Boys z roku 1968.

Ve vězení se Manson dál věnoval hudbě, která vyšla na několika albech, v jeho diskografii najdeme i několik desek mluveného slova nebo nahrávky jeho stoupenců zpívajících jím napsané písně. O slávu se ale mezitím starali jiní – od sedmdesátých let hrály rockové kapely covery jeho písní. Najdeme je v diskografii Guns N' Roses, The Lemonheads nebo The Brian Jonestown Massacre.

Po jedné z Mansonových obětí se pojmenovali britští Kasabian, electro-industriální Spahn Ranch si vypůjčili jméno od jeho ranče a pak je tu samozřejmě umělecké jméno Briana Warnera, který na konci osmdesátých let odstartoval svoji glamrockovou kariéru jako Marilyn Manson. Charles Manson, fanoušek Beatles v šedesátých letech fascinovaný popkulturou, se tak ve vězení stal její nedílnou součástí.