Ženy v rodině se do nás po generace propisují, i když si na ně přímo nevzpomínáme
„To, že na sebe tlačíme, že se často snažíme všechno zvládnout samy, je vzor, který nám daly naše mámy a babičky. Musely bychom do naší historie sáhnout hodně hluboko, abychom našli kořeny toho, kdo vlastně jsme,“ říká polská novinářka Joanna Kuciel Frydryszak.
„Domácí práce nejvíc doceňují ti, kdo je sami dělají. I když i ti je mají tendenci zlehčovat. Říkáme například ´Jen tu trochu poklidím´, přitom jsem zpocená, bolí mě záda a zvládla jsem toho neuvěřitelně hodně,“ říká Joanna.
Joanna je autorkou knihy Služky pro všechno a Sedliačky (česky vyjde kniha letos na podzim v nakladatelství Absynt, patrně pod titulem Vesničanky). Novinářka se dlouhodobě se věnuje ženám z přelomu 19. a 20. století a jejich práci, vztahům a poselstvím, které otiskují do dalších generací své rodiny. Její knihy se v Polsku i na Slovensku staly bestsellery a vyvolaly velkou debatu nad hodnotou péče a práce v domácnosti a zděděných traumat.
„K odkazu našich prababiček a žen, které tu byly před nimi, je obtížné proniknout, protože paměť je v rodině zachovaná jen dvě nebo tři generace. Dál už ty příběhy neznáme,“ říká autorka. „Například ale víme, že očekávání, která v současné době máme od mužů, jsou v dějinách úplně nová,“ dodává autorka.
Poslechněte si Houpačky s polskou novinářkou Joannou Kuciel Frydryszak.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
