Ženy z věznice si poběží pro svobodu. Na pražském maratonu

„Já jsem v životě neběhala, začala jsem běhat až tady. Vždycky jsem cvičila, jezdila na kole,“ říká jedna z žen vězněných ve Světlé nad Sázavou.

K tréninku jim slouží klikatá betonová cesta uprostřed areálu věznice ve Světlé nad Sázavou, která má délku 350 metrů a děvčata po ní běhají tam a zpět. Uběhnou takovou trasu za den i čtyřicetkrát, značí si pak výkon do běžeckého deníku.

Chceme, aby bylo vidět, že jsou svéprávní a že nepotřebují, aby za nimi někdo běžel se zbraní a zastřelil je v momentě, kdy vybočí z trasy. O tom to není. Chceme tento předsudek prolomit a myslíme, že ten běh je k tomu ideální. Ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou Gabriela Slováková

„My si tak počítáme dny trestu,“ popisuje jedna z nich s nadsázkou reportérovi Českého rozhlasu. Jak se dostala za mříže? „Vím, co je život, vím, co je práce. Byla to prostě blbost, vím to. Dělala jsem finanční podvody a stydím se za to,“ odpovídá.

Jak vypadá jejich tréninkový plán? „My tady v areálu věznice máme dílnu a chodíme normálně jako do práce. Od rána od šesti a potom se vracíme ve tři a jdeme trénovat běh.“ Často chodí pracovat vězněné ženy do nedaleké čokoládovny. „Nás nechtěly do čokoládovny, asi abychom nepřibraly,“ směje se jedna z žen.

Vězeň je vězeň všude na světě

Celý projekt běhání odsouzených přenesla ze zahraničí do českého prostředí ředitelka věznice Gabriela Slováková. V Singapuru má tato metoda resocializace tradici více než 11 let.

Trénovat chodí tři odsouzené: Lenka, Pamela a Sandra |foto: Věznice Světlá nad Sázavou

„Máme hodně dotazů, jestli je budeme nějak pronásledovat. Ale pokud chceme utéct předsudkům, tak musíme těm vězňům věřit. Pokud jim nebudeme věřit a testovat je v průběhu výkonu trestu – například jak fungují venku, jestli dokáží sami chodit do práce – tak i ten běh pro ně bude pobyt na svobodě a bude jen na nich, jak využijí volna mimo výkon trestu,“ říká.

Jak říká Slováková, tak každý ředitel věznice může umožnit až 30 dní přerušení výkonu trestu za rok, a to z různých důvodů. Zákon však stanovuje určité režimy, podle kterých má odsouzený právo na určité aktivity.

Zpátky na svobodu

„Buď se propustí člověk, který bude připravený na život – bude mít práci, bude mít kde bydlet. Nebo se propustí člověk, který 10 let nikoho neviděl, s nikým nekomunikoval a seděl. Bude se dívat, co je to venku za auta, za technologie, nebude vědět, jak vypadá počítač a nebude schopný komunikovat. A co ten člověk potom bude dělat?“ ptá se Slováková.

„Vždycky si většina lidí bude myslet, že si to nezaslouží. Ale ti osvětovější, co pochopí, že tohle je cesta, jak aspoň částečně omezit tu recidivu – vězeň stojí spoustu peněz a energie, tak když už jí do ní investujeme, tak ať to pak funguje. To je přece blbost, aby se pořád vraceli.“

Říká ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou Gabriela Slováková. Odsouzení se žlutou stužkou na hrudi vyrazí na trať Mezinárodního pražského maratonu v neděli 8. května. Můžete je přijít povzbudit.