Zimnice ze syrové sépie vám dá víc než jízda na slonu, říká mistr lepkavých atmosfér Necrocock
„Začalo to předloni po nějakým mým návratu z Asie, kdy jsem si uvědomil, jak moc jsou pro mě důležité chlupaté ženské,“ říká Tomáš Kohout neboli Necrocock, kterého netřeba představovat komukoliv, kdo se za hudbou rád vydává do metalového podhoubí. „To album ale není jenom o chlupech, ale i nemocech, který mě sužovaly,“ dodává požitkář Necrocock, který na nové album Hairy, Hairy kromě osvědčených spolupracovníků pozval i nové, ale povědomé tváře.
Mezi osvědčené spolupracovníky Necrococka patří třeba bubeník Honza Kapák, nově je tu v čele zpěvačka Andrea Baslová. „Má úžasný smysl pro polyfonii,“ říká o ní. Kaviar Kavalier představují v Tomášově tvorbě „veselejší, rajcovnější a nadupanější“ protipól atmosféričtější sólové tvorby, aktuální album je navíc skloňováno jako jedna z vůbec nejeuforičtějších nahrávek plodného muzikanta.
A není se čemu divit – Hairy, Hairy je znovu plné opojné melodiky, ale i energie, kterou neumenší ani melancholičtější podtóny. „Je to jedno vzpomínání, jako bych si prohlížel starý fotky,“ zamýšlí se Tomáš nad vnímáním jeho desek jako deníku nejen cestovatelského. Hairy, Hairy je v tomto ohledu zvlášť bohatým deníkovým příspěvkem.
„Kdekoliv, kdykoliv na planetě Zemi,“ odpovídá Necrocock na otázku, jaké je ideální prostředí pro poslech jeho nejnovější hudby. Ať už se tedy macerujete v bazénu, jedete autem, anebo jste ve víru swingers party – tohle je hudba, kterou je vhodné poslouchat. A ani nemusíte být jako on posedlí zarostlými ženskými klíny.
Do lázní po vlastních a domů o berlích? Modeláři, kteří tentokrát vznikali v Prokopském údolí, odhalují, jak se to může stát. Je Necrocock hipíkem? A kdy se dočkáme klipu k aktuální „chlupaté desce“?
Související
-
I metalisté dokáží milovat, i písničky o lásce existují mimo tradiční stereotypy
V podcastové sérii Anatomie lovesongu se hovoří o současné hudbě a taky o lásce. Její autor Karel Veselý se v ní zaměřil na pop. Karel je ale také velkým milovníkem metalu.
-
Nesnadný, a přece krásný hluk japonských Endon znovu hraje na struny smutku
Jsou to tři roky, co předčasně zemřel Etsuo Nagura, hlukař japonské kapely Endon, kterou navíc nedávno opustil i její bubeník. Zbývající členové to ale nevzdávají.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
