Žít přítomným okamžikem. Indicko-český pár si v penzionu Mezi Jeleny v Krušných horách plní svůj sen

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Život Mezi Jeleny, lamami a koňmi v Krušných horách

Ve vesnici Hirschenstand žilo v roce 1946 na osm set lidí ve sto čtyřiceti pěti domech. O sedm desetiletí později po nich není na rozlehlé pláni téměř ani stopa, jen na místě farního kostela sv. Antonína z Padovy vztyčili rodáci malý památník. V celé vesnici, která se dnes jmenuje Jelení, zůstaly stát jen čtyři domy. Největší z nich, předválečnými obyvateli zvaný Villa, je domovem jediných čtyř současných stálých obyvatel – Alice, Anbua a jejich dcer Žofie a Amálky.

„Asi před sedmi lety jsme tu byli s Alicinými rodiči na výletě na kole a hned, jak jsme tohle místo uviděli, bylo nám jasné, že tady budeme žít,“ vypráví Anbu, zatímco se nedaleko pasou koně a lamy a kolem pobíhají slepice. Bez velkého rozmýšlení tak Alice s Anbuem dům koupili a uprostřed zimy před šesti lety se do staré budovy, kde pořádně nefungovala ani elektřina, nastěhovali.

„Vždycky jsme chtěli žít v přírodě, uvažovali jsme, že si pořídíme třeba ekofarmu v Indii, nakonec jsme se ale rozhodli bydlet v Čechách,“ doplňuje svého muže Alice. Původně se chtěli v klidu usadit a našetřit peníze, ale jakmile přijeli do Jelení, rozhodli se do života uprostřed přírody vrhnout po hlavě. A protože byl pro malou rodinu dům moc velký, začali v něm nabízet ubytování.

Původně se Alice s Anbuem chtěli v klidu usadit a našetřit peníze, ale jakmile přijeli do Jelení, rozhodli se do života uprostřed přírody vrhnout po hlavě

„Lidé si často myslí, že když se odstěhují do přírody, budou osamělí. My jsme se tu tak nikdy necítili, naopak!“ shodují se Alice s Anbuem. Místní lidé je prý přijali skvěle a mladý pár si nemůže vynachválit sousedskou výpomoc a ochotu. Anbu rozporuje i další stereotyp, podle kterého jsou Češi nepřátelští k cizincům. „Všichni na mě byli od začátku úžasně milí a se vším mi pomáhali, v Praze i tady v okolí,“ vzpomíná. „Někteří lidé nám říkali, že tahle část Čech je nehostinná, nepříjemná, že tu lidé nejsou tak otevření jako v Praze, ale vůbec to není pravda, já takovou zkušenost nemám,“ říká Anbu.

Život na jednom z nejchladnějších míst Krušných hor, kde v zimě bývají dva metry sněhu a občas vypadne elektřina, může vypadat jako řehole, ale Alice s Anbuem to tak nevnímají. „Těžkosti nás spíš stmelují. Navíc když řešíte, aby vám tekla voda nebo abyste nezapadali sněhem, jsou to skutečné obtíže. Nemáte pak moc čas zaobírat se nějakými pseudoproblémy,“ vysvětluje Alice. „Měli jsme sen žít v přírodě a teď ten sen žijeme. Snažíme se žít přítomností, nestresovat se budoucností nebo příliš myslet na minulost,“ dodává její muž.

Alice s Anbuem chovají lamy

Smutnou historii vysídlené obce Anbu s Alicí samozřejmě vnímají, důležitější jsou ale pro ně současné vztahy mezi Čechy a Němci, které tady, dva kilometry od hranic, fungují víc než dobře. „Možná to vše mělo nějaký důvod, v Indii věříme, že se nic neděje bezdůvodně,“ zamýšlí se Anbu. „Cítím tady zvláštní energii a snad každý, kdo sem přijede, mi to potvrzuje. Snad i tím je tohle místo tak výjimečné.“

Jak se dá ve dvou zvládnout starost o penzion, zvířata a malé děti několik kilometrů od nejbližší vesnice? Jací lidé jezdí do Jelení a proč se Mezi Jeleny tak rádi vrací? Poslechněte si celý rozhovor s Alicí a Anbuem z Krušných hor.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související