Žít v přírodě je normální, jen jsme na to zapomněli. Rodina obývá off-grid domek ve vysídlené vsi
Lidé si běžně staví domy v krajině tak, jako by přiletěly z vesmíru – syntetické materiály, stavby na klíč, anglický trávník a betonový plot. Měkotovi na to jdou opačně. Našli opuštěné místo v krajině, kterému postupně vdechují nový život. Začali ve stanu, pak s dětmi v maringotce, teď jsou v malém slaměném domku bez připojení k inženýrským sítím. Dům jako by vyrůstal přímo z ducha místa. Hospodařením obnovují kdysi kulturní krajinu.
„Bylo tu tak 150 lidí a asi 40 čísel popisných. Před vysídlením tu byli dva Češi,“ provádí mě mezi kapličkou, bývalou školou a smíšeným zbožím Dita s Martinem. V pohraniční vesnici nezůstal jediný dům. Kamennými torzy prorůstají břízy a olše, staré ovocné stromy pohlcuje divočina, jen tu a tam vykoukne okrasná rostlina, která zbyla po Němcích.
Vesnička ale zažívá opatrný rozkvět. Na okrajích se schovávají maringotky nebo tiny housy. Jediný stálý dům tu mají Měkotovi – čtyřčlenná rodina, která se rozhodla žít svůj sen v náruči přírody. „V roce 2013 jsme koupili pozemek a naše první bydliště byla maringotka. Byli jsme šťastní, že můžeme odjet z města. V tu dobu jsme měli malé dítě,“ vrací se k dobrodružným začátkům Dita, která jako architektka navrhla konstrukci současného domu. „Dům jsme si stavěli hodně svépomocí, já jsem byla na mateřské, Martin dal výpověď v práci a přestěhovali jsme sem. Stavěli jsme a žili za ušetřené peníze,“ doplňuje.
Čtěte také
„Je to dřevostavba vyplněná slaměnými balíky, zvenku i zevnitř je to omazané hliněnou omítkou a nemá to základovou desku. Elektřinu máme ze solárních panelů. Baterku máme maličkou, ta má 3 kWh, takže hodně sledujeme, jak svítí a podle toho se rozhodujeme, co zapneme – jestli třeba budeme prát nebo tak. Přebytky z fotovoltaiky se automaticky přesouvají do 200l akumulační nádrže. V zimě vodu ohříváme kamny, odtud jde voda i do pračky,“ popisuje energetický systém domku elektrikář Martin.
Čtěte také
„Mně přijde, že jsem pořád nepřešla z fáze táboření do fáze bydlení. Nemám na věci dost místa, nemám pokojové kytky a tak. Vlastně ani nevím, jestli fáze bydlení přijde,“ usmívá se Dita. „Já tady minimalismus vůbec necítím. Já si naopak připadám, jako že nedělám kompromisy. Když bydlíš ve městě a jezdíš o víkendu na čundr, tak je to proto, že potřebuješ vypadnout z města. Já odsud vypadnout nepotřebuju,“ říká Martin, který si myslí, že žít v přírodě je normální, jen jsme to zapomněli.
Darkeři
Kde končí dobro a začíná zlo? Poslechněte si hranou pětidílnou dystopickou sérii Darkeři.
Je slaměný domek pro čtyřčlennou rodinu malý, nebo dostačující? Jak se dopravují děti z odlehlého místa do školy nebo za kamarády? Co se dá vypěstovat na komunitním políčku a jak vypadají pastviny u domku? Jak se daří Měkotům vyvažovat ekonomickou aktivitu s životem v přírodě? Poslechněte si celý díl série Off-grid.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka








