Život je bonus, normální je smrt. O životě v antropocénu s Terezou Stöckelovou a Jonášem Zbořilem

17. prosinec 2024

CRASH v Podhoubí, to je spolupráce Radia Wave s Galerií Rudolfinum. K aktuální výstavě Antony Gormley / Pavla Melková vzniklo živé natáčení podcastu Podhoubí přímo ve výstavních prostorách. Diskutovali publicista a spisovatel Jonáš Zbořil a socioložka vědy a medicíny Tereza Stöckelová. Z křoví a odpadu, přímo ze srdce antropocénu se zrodila literární bytost Flora. Zachrání nás návrat k přírodě? Jak vypadá život, který vyrůstá z podivných míst, jako jsou pražské Slatiny?

CRASH v Podboubí, Galerie Rudolfinum

„Těmahle místama jsem utíkal z domu, připadaly mi divný a strašidelný. Pak jsem k nim nějak zahořel, zjistil jsem, že mě fascinují. A pak jsem poznal Jiřího Sádla, který je pojmenoval. To pojmenování bylo hrozně zásadní,“ říká o Stepi, jejímž předobrazem je bývalá nouzová kolonie Slatiny, Jonáš Zbořil. Ve Stepi se odehrává jeho první román Flora. Step je pro Jonáše stejně dynamická a tajemná, jako podvědomí a věci ve snech.

Flora není obranou proti environmentálním úzkostem. Je výsledkem až dětsky naivní představy, že energie vložená do věcí, které lidstvo vyrobí, po jejich vyhození, nezmizí. Pračky jsou živé stejně jako rostliny nebo kvasinky. „Flora je život, který neměl vzniknout. Porušuje pravidla. Ale celý život porušuje termodynamický zákon. Flora boří hranice mezi živým a neživým. Je to vize budoucnosti, kde není hranice mezi živým a neživým a mezi civilizací a přírodou,“ říká spisovatel a publicista.

CRASH v Podboubí, Galerie Rudolfinum

Flora je divná. Neprojevuje se jako třeba dítě. Přesto má své potřeby a něco vyluzuje. „Nový život není hezký. Ale co jste čekali? Po antropocénu to bude vypadat jako spletenec kabelů, bude to nechutný a toxický. Nová divočina je ikonografie postapokalypsy. Začalo to v Černobylu, vidíš to v Last of Us,“ pokračuje v pouti po místech, které civilizace opustila, Jonáš.

Tereza Stöckelová přistupuje ve své akademické práci k antropocénním reáliím z jiného úhlu. Poslední dobou je jejím oblíbeným objektem výzkumu metabolismus. Není to metafora myšlení, ale způsob, jak ve společenských vědách sledovat materiální toky, které konstituují svět, prochází našimi těly a zároveň říkají něco o společnostech a jejích technologiích.

CRASH v Podboubí, Galerie Rudolfinum

„Český výraz pro metabolismus je látková výměna nebo látková směna. Úkolem 19. století bylo zjistit, jak správně vyživovat těla dělníků pro tovární práci. Týkalo se to makro živin, jako jsou cukry, tuky, bílkoviny. Byla to mechanická imaginace těla a toho, jak spotřebovává energii. V posledních dvaceti letech se v přírodních vědách i v klinickém výzkumu začíná prosazovat pojetí, kde je tělo mnohem komplexnější. Kde jsou hranice našeho těla? Třeba střevní mikrobiom – v jakém smyslu je součástí těla nebo metabolismu? Střevní mikrobiom sekundárně působí na naši imunitu, psychiku a další věci,“ vysvětluje Stöckelová.

Jonáše Zbořila fascinuje podobně jako Addyho Prosse, jak se z chemie stala biologie. Dochází k tomu, že je to možné za dodání určitého množství energie. „Život je bonus. Normální je smrt,“ říká Jonáš. Život je vzpourou proti rovnováze. Podobně lze říct, že život je vždycky v krizi. „Úplně nedává smysl dívat se na environmentální krize tak, že dřív to bylo nějak v pohodě a teď jsme v krizi. V určitém smyslu jsme v krizi pořád. Bojujeme proti rozkladu,“ uzavírá Stöckelová.

Odpad může být potravou pro nově vznikající organismy. Jak hledat hranici mezi příliš destruktivními technologiemi a návratem k nikdy neexistující přírodě? Proč bychom se měli na chvíli vykašlat na příběhy a rozhlédnout se po svém okolí? A proč příroda není odpověď? Poslechněte si celé Podhoubí.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu