Životní peklo jako seriál. Jak vývojové trauma ovlivňuje celý život

„V čem jsme udělali špatnou zkušenost, byl vztah k blízkým lidem. Komplexní posttraumatická stresová porucha často vede k ostražitosti buď vůči určitým lidem, nebo lidem vůbec.“ Vývojové trauma se liší od situačního tím, že není vázané na jednu konkrétní událost, ale vzniká dlouhodobým působením stresu, často už od dětství. Takové trauma může být způsobeno například domácím násilím, které se v rodinách opakuje po generace. Lidé, kteří byli svědky nebo oběťmi násilí v dětství, mají tendenci nevědomě vyhledávat podobné vztahy i v dospělosti. Tento mechanismus je pokusem získat novou, lepší zkušenost, ale často vede k opakování starých vzorců a uvíznutí v nefunkčních vztazích. Výběr partnera pak probíhá podle známých, byť destruktivních modelů z minulosti.

Čtěte také

Kdo se postará o starající? I lidé v pomáhajících profesích jsou zranitelní

Lidé s traumatem, ať už situačním, nebo vývojovým, často nejsou schopni traumatickou událost zařadit do minulosti. Jejich systém zůstává v hyperostražitosti, jako by ohrožení stále trvalo. Nemohou emočně ani biologicky z události vystoupit, což souvisí i s funkcí mozku, konkrétně podkoří, které za normálních okolností pomáhá událost časově ukotvit. Žijí v neustálém stresu, protože pro jejich systém událost stále trvá. To se projevuje emoční vzrušivostí a zvýšenou zranitelností vůči stresu. Trauma může vést k široké škále psychických obtíží, od úzkostí, depresí, panických stavů až po disociativní stavy nebo poruchy pozornosti a vnímání, dokonce i psychotické potíže.

„V nějaké chvíli přestane to traumatizující být pro toho člověka důležité a přestane tímhletím způsobem uvažovat na denní bázi.“ Uzdravení je možné, když se člověk přestane zraňovat starými vzpomínkami a dokáže si vytvořit zdravější vztahy i k sobě. Léčba prostřednictvím psychoterapie může být dlouhodobá, ale nabízí šanci na lepší život.

Poslechněte si celý rozhovor o tom, jak vývojové trauma člověka ovlivní.