Životopisný komiks Caravaggio od Manary ignoruje malířovu možnou homosexualitu. Byl určitě na ženská stehýnka

23. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Výřez z obálky komiksu Caravaggio

Vyprávět příběh bouřliváka Michelangela Merisi da Caravaggia, autora nejsmyslnějších andělů a světců, bez linky o jeho pravděpodobné bisexualitě a možné homosexualitě je jako líčit osud princezny Diany a opomenout nešťastnost jejího manželství s princem Charlesem. Ve svém posledním komiksu tak italský král erotiky Milo Manara ukazuje především vlastní limity tvorby, za které už se nechce vydávat.

Pitvat osobní, natož intimní život veřejně známých osobností je vždy ošemetná věc, zvlášť pokud je dotyčný několik století po smrti, jako vrcholný představitel naturalismu, italský malíř Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571–1610). Přesto se uznávaný tvůrce Milo Manara rozhodl na nové vlně zájmu o tohoto mistra světla a stínu vytvořit dvoudílný životopisný komiks. První díl vyšel u francouzského nakladatele v roce 2015, druhý o tři roky později. V češtině jej v létě publikovalo komiksové nakladatelství Crew ve své edici Mistrovská díla evropského komiksu.

A mezi mistry tohoto média bývá Manara řazen především pro své kreslířské umění prezentované na ženských křivkách. Za těch více než padesát let, co komiks kreslí, už by se jeho podpisem mohla stát dlouhovlasá žena s vystrčenou zadnicí s lehce pootočenou hlavou a smyslně pootevřenými rty. Vidět ji lze v Borgii, Kliku, Gulliverianě a samozřejmě i Caravaggiovi. Právě pro zálibu v těchto partiích se zdá skoro neuvěřitelné, že Manara slabost svého o více než čtyři století staršího kolegy nezachytil.

Caravaggio si portréty mladíků s pootevřenými ústy s lehce nakloněnou hlavou vyloženě oblíbil. Na obrazech jako Chlapec s košíkem, Bakchus nebo Loutnista lze jen těžko nevnímat erotické napětí, které vytvořil. Podle některých historiků Caravaggiovi navíc opakovaně seděl stejný model a zároveň jeho milenec Mario Minniti.

Z komiksu Caravaggio od Mila Manary

Manara jeho existenci nepopírá, jen mu zdaleka nevěnuje tolik pozornosti. V jeho podání se Caravaggio a Minniti setkají, a když se mladík svléká v učňovské ložnici, malíř jej namaluje a pak jdou oba spát každý do své postele. Trochu moc cudnosti na krále erotického komiksu, který se obvykle nebojí ani BDSM scén. Zdá se, že v Manarově komiksu, podobně jako v mainstreamové pornografické produkci, není homosexualita zapovězena, jen pokud jde o ženy. Líbající se nahá dvojice krasavic, kterou s jejich vědomím nebo bez pozorují mužské oči, je v Manarově komiksech vítaným zpestřením, ale nikdy ne leitmotivem.

V tomto světle se jeví výběr Caravaggiova života coby látky pro jeho komiks poněkud zcestným podnikem, kterému nepřidává ani předmluva italského kunsthistorika Claudia Strinatiho, odborníka na malířovu tvorbu, který nikdy nezapomíná připomenout, že neexistují žádné důkazy pro Caravaggiovu údajnou homosexualitu. V předmluvě paradoxně chválí Manaru za pravdivost a um, s nímž malíře představuje čtenářům a nedává prostor jakýmkoliv pochybám o jeho životě.

Z komiksu Caravaggio od Mila Manary

Ta suverénnost jeho slov zavání až nabubřelostí, protože vědět vše o životě jiných jednoduše nelze a vždy se jedná také o životopiscovu interpretaci. Ta se v podání Manary nakonec omezuje na vykreslení Caravaggia coby známého bouřliváka a ochránce padlých žen, který měl díky své malířské genialitě vždy po ruce dost mocných zastánců. Což po nejrůznějších monografiích, výstavách i filmových adaptacích působí jako omalované heslo z Wikipedie, jehož jedinou přidanou hodnotou je množství nahých krasavic.

Škoda, cest neprošlapaných se tu erotickému komiksu nabízelo mnohem více, Manara ale zvolil klišé dálnice, kterou projel vysokou rychlostí v nablýskaném sporťáku.

Poslechněte si, jak Manarův erotizující komiks zplošťuje příběh bouřliváka Michelangela Merisi da Caravaggia.

Caravaggio: Milo Manara, přeložila Denisa Streublová, 120 stran, Crew (2020)

Spustit audio