Zkrocení Avalanches po šestnácti letech znovu hledají ztracený čas

2. srpen 2016

Když The Avalanches pustili v dubnu do světa první singl Frankie Sinatra z nového alba Wildflower, zdálo se, že kapela během šestnácti let od debutu Since I Left You poztrácela veškeré zbytky soudnosti. Hlavní dobrou zprávou nové desky je, že se tak nestalo. Wildflower je ale spíše jen decentní ozvěnou svého slavného předchůdce.

Těžko říct, zda je i zpětně Since I Left You takovým mezníkem pop music, jak bylo album v době po vydání interpretováno. Propojování žánrů už bylo běžné po celá devadesátá léta a ani ze zvukového hlediska debut The Avalanches nepřinesl mnoho převratného. Celý fenomén turntablismu, mashupů a plunderphonics pak byl během prvních let nového milénia postupně odsunut tak trochu na slepou kolej.

První album australského kolektivu je proto spíše odrazem doby přelomu tisíciletí – ať už svou bezstarostností či bezbřehým slepováním klubových odnoží. Ani po šestnácti letech ale Since I Left You nepůsobí irelevantně a pamětnicky – snad i proto, že nakonec nikdy nešlo v nějakém směru o revoluční nahrávku. Jedinečná je na ní především atmosféra a hudební nápaditost, díky čemuž album operuje tak trochu na samostatném orbitu.

Za půldruhého desetiletí, které dělí obě desky, se rukopis The Avalanches tolik nezměnil. Wildflower je opět vystavěna jako koláž skladeb se snadno rozpoznatelnou psychedelickou patinou. Zatímco ale na Since I Left You stovky samplů drží pospolu takřka v symbióze, skladby na Wildflower víc dodržují písňovou strukturu a jsou daleko nesourodější.

Na roztříštěnosti zvlášť první poloviny alba se podepisuje i velký časový odstup, ve kterém tracky vznikaly. O tom ostatně vypovídají už první dva singly – Colours, zřejmě jedna z nejlepších skladeb na albu, byla z velké části hotová nedlouho po debutu. Naopak lobotomická pocta electroswingu Frankie Sinatra dostávala finální podobu až v posledních měsících.

03678746.jpeg

Jedním z hlavních motivů Wildflower má být vzývání nekonvenčnosti a volání po výrazných osobnostech – podobných, jaké formovaly alternativní kulturu 60. let. Na samotném albu se ale tyto snahy odrážejí minimálně. Oproti debutu Wildflower víc formují featuringy a mluvené samply, ty ale jen proklamují slogany, které mají k nějakému podvratnému elementu velmi daleko.

The Avalanches ostatně přistupují k novému materiálu o poznání konvenčněji. Skladby se často drží na vyšlapané cestě neškodných barevných retro hitů, a není tedy náhodou, že na albu hostují i Toro Y Moi či Tame Impala. Po kostrbaté první polovině alba se Wildflower pomalu prokousává k vrcholům, jedná se ale stále spíš o nenápadné a příjemně plynoucí tracky než o výrazné a zapamatovatelné momenty.

Wildflower tak až na ojedinělé úlety není žádným propadákem – dlouholetá a lehce únavná sága má poměrně důstojné zakončení. To ale ještě z desky žádnou velkou událost, jak ji sama skupina v masivní kampani vykresluje, nedělá.

Hodnocení: 55 %
The Avalanches – Wilfflower (Modular Recordings, 2016)

autor: Martin Vait
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.