„Zlo z Molenbeeku je mýtus,“ říkají belgičtí divadelníci

24. únor 2016

Při vyslovení jména bruselské části Molenbeek se jistě vynoří také silná souvislost s teroristickými útoky na Paříž. Divadlo Archa v návaznosti na návštěvu belgické divadelní legendy Ultima Vez uspořádalo diskusi s členy souboru, kteří si v Molenbeeku zbudovali zázemí.

Pohybově i jinak divadelně všestranná skupina Ultima Vez v bruselské čtvrti Molenbeek sdílí od roku 2012 studio spolu s dalším výrazným souborem vlámského kontextu Peeping Tom. V srdci jedné z devatenácti hlavních obcí belgické metropole měli divadelníci zařízené kanceláře a později se tam přesunuli jako celek. S životem ve čtvrti mají tedy „insiderské“ zkušenosti. V rámci hostování inscenace Speak low if you speak love… Ondřej Hrab, ředitel Divadla Archa, vedl s výkonnou ředitelkou souboru Kristien De Coster rozpravu o vnímání, mediálním obraze a realitě čtvrti. „Celá diskuse se týkala sociální zodpovědnosti umělecké instituce. Jestliže prožíváme krizové období, mění se hodnoty. Společnost, pokud se nedělí na polovinu, štěpí se na jakési buňky a je nejednotná v názorech na události v Evropě nebo světě. Kulturní instituce musí být aktivní, hledat východiska pro to, aby společnost znovu propojila a vytvořila prostor pro dialog,“ říká Ondřej Hrab.

03575347.jpeg

„V roce 2008 jsme měli ještě místo v jiné části Bruselu Ixelles, která patří spíš k bohatším čtvrtím. Věděli jsme, že ji budeme opouštět, a přesun do Molenbeeku byla jasná volba. Je to industriální distrikt s velkou komunální tradicí a na ulicích se za řadovými domy nachází prázdné, ohromné tovární prostory,“ říká Kristien. „Molenbeek je v současnosti ve světě dost nešťastně známý kvůli terorismu, ale jeho problémy jsou daleko jinde. Jde o velmi chudou čtvrť s vysokou mírou nezaměstnanosti, kde např. v řadě marockých rodin chybí otec. Do francouzských, případně vlámských škol chodí až 80 % dětí, které nejsou z prostředí, kde by se těmito jazyky mluvilo.“

Kristien také upozorňuje na další specifika místa. „Když jsme se souborem ohledávali náš ‚nový domov‘, jeden místní průvodce přirovnal Molenbeek k roztrženému perlovému náhrdelníku. Opravdu je tam ukryta spousta skvělých sociálně integračních iniciativ, ale moc spolu nespolupracují. Wim tehdy prohlásil, že ‚nebudeme jako UFO, které inkognito zkoumá cizí planetu, a otevřeme se‘ všem vrstvám – mladistvým, školám, místním organizacím, třeba i gangům a zkusíme si navzájem vyměnit zkušenosti a využít možnosti tance jako nonverbální komunikace. Přestěhovali jsme se v červnu 2012 a po prvním roce jsme participovali na víc projektech, než jsme si kdy vysnili.“ Napojení na místní má ale u souboru hlubší kořeny. „Wim již spolupracoval s dvěma marockými kluky, shodou okolností z Molenbeeku, na inscenaci Talk to the Demon. V současnosti s obyvateli čtvrti hrajeme daleko víc. Problém vidíme v tom, že v Belgii je umělecký svět pořád dost rasově vyhraněný. Musí se tam ujít ještě dlouhá cesta k emancipaci na spoustě úrovní.“

03575348.jpeg

Když belgická vláda vyhlásila čtvrtý stupeň ohrožení terorismem, uzavřela většinu veřejných míst, jako kavárny nebo hromadnou dopravu. Zvláštní paradox ale v té souvislosti uvádí Ondřej Hrab. „Včera jsme se bavili s jedním z tanečníků, kteří chtěli po představení trochu objevit noční život v Praze. A ráno konstatovali, že se v Molenbeeku cítí bezpečněji než v ulicích Prahy. Pro nás je to známka toho, že mediální obraz místa nemusí vůbec odpovídat pravdě,“ uzavírá.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.