Změny k lepšímu bez násilí nejdou, myslí si Petra Hůlová. A píše znepokojivé Stručné dějiny Hnutí

03412522.jpeg
03412522.jpeg

Aktuální román Petry Hůlové, Stručné dějiny Hnutí, představuje svět, ve kterém muži milují ženy pro jejich osobnost, ne pro krásu jejich mladých těl. Muži tu totiž procházejí Institucemi, převýchovnými domy, v nichž se učí respektovat opačné pohlaví třeba tím, že povinně masturbují nad plakáty starých žen. Je nový román Hůlové dystopie, nebo utopie?

„Už když jsem byla malá holka, uvědomovala jsem si, že můj zevnějšek je podstatnější než u kluků. Vlastně mě to štvalo. Přišlo mi to nefér, protože jsem byla holčička, která svět kolem sebe brala přes hlavu,“ říká Petra Hůlová, když se ptáme, kdy v její fantazii začal vznikat svět knihy Stručné dějiny Hnutí. Podle ní to není ani dystopie, ani utopie.

„Je to prostě vize budoucnosti,“ tvrdí Hůlová, „je na každém, nakolik mu tahle vize bude připadat zajímavá, nebo odstrašující. Pro mě je tam přítomný mix obojího, přitažlivého i děsivého.“ Svět, ve kterém vládne Hnutí, konečně uvádí do praxe sen o nulové nerovnosti mezi pohlavími, podařilo se v něm také omezit drancování zemských zdrojů. Zároveň má ale rysy diktatury, ve které se omezuje individuální svoboda, vládne tu byrokracie a jazykové ptydepe, kterým ostatně mluví i hlavní postava knihy, vychovatelka v jedné z Institucí rozmístěných po celé Evropě.  

„Myslím si, že dost změn k lepšímu v rámci společnosti s sebou přineslo násilí,“ říká Petra Hůlová, „Zrušení otroctví ve Spojených státech bylo taky velice krvavé. Změny k lepšímu jinak než násilně jako by ani dělat nešly.“ A co Sametová revoluce? Hůlová tvrdí, že po ní zbylo spoustA kostlivců ve skříni.

Kdy se z bohulibé myšlenky stane zlo? A jak je to s tou naší přirozeností? Poslechněte si Liberaturu s Petrou Hůlovou o knize, která bude pro někoho hororovou představou, pro jiného optimistickou vizí budoucnosti.