„Známky jsou k ničemu.“ V alternativní třídě pražského gymnázia si přestávky děti určují samy

21. únor 2018

Lavice a nuda. Moje vzpomínky na základku a střední o moc pestřejší nejsou. O reformě českého školství se ostatně mluví už roky. Žáci „altu“ na pražské Zatlance ale znají školu jako místo, ze kterého si místo stresu a pocitu marnosti odnesou schopnost argumentovat, číst odborné texty v angličtině a spolupracovat s ostatními. Jak vypadá výuka bez pětek v žákovské, pětačtyřicetiminutovek odměřených zvoněním a biflování?

 

Alternativní třída Na Zatlance je u nás na státní škole první svého druhu. Profesor tu není automaticky autorita, ale spíš průvodce částí života, ve které se rozhodujeme, co s námi bude dál. Tím je daná celá atmosféra třídy „alt“. Podle Julie, žákyně alternativní třídy, jsou si tu žáci s učiteli takřka rovni. „Samozřejmě jsou to lidi, kteří nás učí, ale nebere se to tu tak, že jsou autorita, že se před nimi musíme stydět. Všichni se tady cítí hrozně bezpečně,“ říká milá blondýnka.

Nejde jet na 100 procent

Vysoká šedá stavba obklopená moderními kancelářskými budovami a rušnou silnicí, přes kterou vede ošklivý most, nevypadá na první ani druhý pohled zrovna výjimečně. Na chodbách smíchovské školy taky nepozoruju nic zvláštního, je tu rušno, děti mají přestávku a baví se, koukají do telefonů nebo se připravují na další výuku. Normální střední, řekli byste si. Přesto se zrovna v téhle odehrává malá revoluce.

Ve zdejší alternativní třídě studenti nemají přestávky, zvonění se na chodbě sice rozezní, ale nikdo nevstává. Kdy je čas na pauzu, si žáci určují sami. „Tak to je za pět, posaď se“ tu taky neuslyšíte. Místo známek jsou děti hodnocené slovy a procenty. Tradiční hodiny dějepisu nebo společenských věd nahrazují vyučovací bloky.

I přes podstatně větší volnost nikdo neruší, nečte si zprávy z telefonu ani nespí

„Není možné jet ve všem na 100 procent, to je iluzorní. Když si u něčeho řeknu, že v tom chci být na 60 procent, tak je to v pohodě. Já se pak ptám – a v čem jedeš na těch 100?“ říká mi třídní učitel Lukáš Šlehofer a zapáleně vyjmenovává tři hlavní výhody alternativní výuky. „Rozvoj všeobecné vzdělanosti, to znamená, že dostanou kvalitní vzdělání, a to včetně toho jazykového i odborného. Kombinuje se to s rozvojem jejich osobnosti, učí se komunikovat, ale vědomě, učí se přemýšlet o svém učení. Potom si uvědomují svoje vlastní talenty, silné i slabé stránky a učí se s nimi pracovat,“ vysvětluje Šlehofer. „Hodně dbáme na to, aby rozvíjeli svoji studijní autonomii. A nejen tu studijní, taky lidskou. Aby to byli opravdu svobodné osobnosti, a to nikoliv pouze ve smyslu, že mají hodně privilegií, ale taky že nesou velkou míru odpovědnosti.“

Základy evropského sci-fi

Že se tu učí jinak, je mi jasné hned po příchodu do třídy. V prostorné učebně visí kromě obrázků a studenty nakreslených myšlenkových map taky několik papírů s informacemi o dnešních tématech – magickém realismu a Ježíši Kristu. Třída zrovna probírá základy evropské kultury, teď je u křesťanství. Studenti, kteří mají za úkol si z papírů udělat výpisky, se rozbíhají po třídě a v tichosti si z papírů přitisknutých ke zdi nebo k oknu opisují látku.

I přes podstatně větší volnost nikdo neruší, nečte si zprávy z telefonu ani nespí. Dvě dívky se tiše baví, učitelka je ale neokřikuje. Když se po pár minutách všichni zase usadí, rozbíhá se za pomoci podkladů diskuze. Nespočívá to ale jen v bezmyšlenkovitém zapisování suchých informací, jak si to ze školy pamatuju já. Děti se při debatě baví, googlují si doplňující informace a učitelka je místo výkladu tu a tam spíš moderuje. Za chvíli se debata posune od historie a literatury k židovství, sci-fi a fantasy. A dává to smysl.

V prostorné učebně visí kromě obrázků a studenty nakreslených myšlenkových map taky několik papírů s informacemi o dnešních tématech – magickém realismu a Ježíši Kristu

Divné děti

Patnáctiletí gymnazisti dostanou na začátku roku sylabus jako na vysoké škole, od toho se potom odvíjí zkouškové období, ve kterém píšou eseje nebo testy. Výuku mají rozdělenou do čtyř bloků – český jazyk a komunikace, společnost a kultura, osobnostní a sociální výchova a přírodní vědy. Na bloky navazují předměty jako mediální výchova nebo tradičnější jako matematika a jazyky. Na ty se Na Zatlance klade důraz především proto, aby byli prváci schopní číst odborné cizojazyčné texty. Místo úmorného sezení v lavicích taky tráví více času venku. „Když jedeme na expedici, přijde mi mnohem jednodušší, když téma, jako je poznávání krajiny a jejích sociálních a kulturních spojitostí, budeme probírat na místě, kde můžou mluvit s lidmi a poznávat krajinu, než když jim to budu v místnosti promítat na powerpointu,“ myslí si třídní učitel.

Děti sem podle Šlehofera přichází buď z alternativních základních škol, víceletých gymnázií, nebo ze základek, kde se zapálené děti nesetkaly s pochopením. „Byly tam ostatními dětmi a učiteli považovány za divné. Přestup k nám popisují jako moment, kdy poprvé poznaly prostředí, které je akceptuje, tady pro nikoho divní nejsou,“ říká Šlehofer. „Třeba zabývat se na základní škole do hloubky dějinami umění může být pro kluka určité stigma. Tady ho za to naopak všichni obdivují, protože je obdivuhodné, jaké má znalosti.“

To jsem nevěděl

Studentky Julie a Aneta se shodují na tom, že známky jsou k ničemu. „Ze začátku jsem byla překvapená, protože jsem byla zvyklá devět let na normální známky, od jedničky do pětky. V momentě, kdy jsem zjistila, že máme jak slovní hodnocení, tak i písmenka za práci v hodině a procenta za práci za celé období, ukázalo se, že mi to vyhovuje mnohem víc. Víc se dozvím věci, na kterých bych měla zapracovat,“ podotýká Aneta. „Známky jsou prostě úplně k ničemu, nic vám to neřekne,“ souhlasí s ní Julie.

Anna Valentina a Kristýna mají za chvíli prezentaci, sedí na chodbě a nervózně se připravují. Obě chodily na běžné základky, měly jen rozšířenou výuku jazyků. Na alternativní třídě se jim líbí, že jsou profesoři lidští. „Stane se nám, že nějakej spolužák řekne něco zajímavého. Učitel řekne, že to nevěděl, najde si to na internetu před třídou na tabuli. Znalosti si tak doplní i on sám,“ vypráví Kristýna.

Studentky Julie a Aneta se shodují na tom, že známky jsou k ničemu

„Když probíráme nějakou látku, máme k tomu různý aktivity, ve kterých mně to přijde zábavnější. Mám k tomu tématu pak jinej vztah, než kdybych to měla jen vykládaný od učitele.“ Než děvčata přijdou na negativní stránku alternativní výuky, chvíli to trvá. Nakonec je jedna napadne – zkouškové je těžké a někdy se v něm objeví látka, která nebyla v sylabu. Tuhle nespravedlnost si pamatuju ze školy i já. Když se v testu objevila látka, kterou jsme se nikdy neučili, celá třída byla otrávená, ale nedalo se s tím nic dělat, vzpomínám s nimi. „My to máme jinak,“ upozorňují mě dvě kamarádky. „Vždycky můžeme přijít za profesorem a říct mu, že nás to štve.“

Bosí a tykají učitelům

Ne všichni jsou ve smíchovské škole z alternativního programu nadšení. Dvě studentky běžné třídy sedí o přestávce na chodbě, povídají si a koukají se na video o vzdělávání v angličtině, které si jedna z nich našla na Facebooku. „Všechno se teď Na Zatlance točí kolem alternativní třídy. To je alt sem, alt tam, všichni chodí po škole bosí a tykají si s učiteli,“ stěžuje si s úsměvem žákyně běžné třídy. Je vidět, že jí mediální pozornost, kterou netypický program přitahuje, nedělá radost.

„Otravuje mě, že se o tom mluví. Nepřijde mi, že je to tak alternativní, je to vlastně to samý. Já moc nezastávám tady ten typ učení,“ vysvětluje přímá dívka. Když jí její kamarádka řekne, že podle ní je alt bezva, ukáže se, kde doopravdy vidí problém. „Mělo by se změnit celý školství, ne jenom jedna třída. Je docela smutný, že se o tom mluví tak dlouho, a děje se to teprve teď. Je rok 2018 a začalo se teprve Na Zatlance,“ říká ironicky a vrací se ke sledování videa.

Děti sem podle Šlehofera přichází buď z alternativních základních škol, víceletých gymnázií, nebo ze základek, kde se zapálené děti nesetkaly s pochopením

Zákazy se dají i porušovat

„Hodnocení? Ať je jakýkoliv, na tom přece nezáleží,“ myslí si Jakub. Tenhle student altu je přesně tím klukem, který by mohl mít v konfrontaci s běžným vzděláváním problém. Na všechno má co říct, o věcech zjevně přemýšlí kriticky a na tváři se mu drží úšklebek. Navíc mluví pádně a k věci. „Zodpovědnosti máme úplně stejně. Pořád máme zodpovědnost jako lidský bytosti. Na staré škole jsem měl stejnou zodpovědnost, jenom k nám přistupovali jinak. Měl jsem víc věcí zakázaných, to ale neznamená, že je nemůžu porušit. Stejně jako tady,“ reaguje chlapec rozvalený na gauči na otázku, jak se mu studuje na škole, kde nad ním nikdo nestojí se zdviženým prstem.

Další otázku, jestli ho na alternativní výuce něco štve, jednoduše odmítá. „Nemůžeme se v tomhle kontextu bavit o tom, že je něco lepší nebo horší. Musíme chápat, že jsme tu proto, že každej potřebujeme něco jinýho. To prostě není lepší nebo horší. Snažíme se najít cestu, abychom co nejlíp naplnili naše potřeby. To se tu děje a já jsem z toho nadšenej,“ vysvětluje mi bystrý kluk. Když se s ním loučím, říkám mu, že má rozvinuté argumentační schopnosti. „Proto jsem tady,“ odpovídá.

Těšili jste se do školy? Žáci alternativní třídy gymnázia Na Zatlance ano. Poslechněte si reportáž ze školy s výjimečnou atmosférou a rozhovory s „divnými“ dětmi.

autor: vis
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.