Znásilnění, nebo „dvacet minut akce“? Stanfordský případ učí lépe naslouchat obětím

16. červen 2016

Poslední kauza sexuální kriminality na amerických vysokých školách, kdy byl dvacetiletý student Stanfordovy univerzity Brock Turner odsouzen na šest měsíců vězení, ke třem rokům podmínky a zapsán do celostátního seznamu sexuálních násilníků, je „učebnicový případ“ toho, jak by napadení mělo probíhat, aby se dopadl viník, což se jinak v 97 případech ze 100 nepodaří. Svědčí v něm očití svědci, proběhl policejní zásah i vyšetření oběti v nemocnici. Nejčastěji mají instituce jako soudy nebo školy k dispozici pouze tvrzení proti tvrzení a v těchto případech mají oběti většinou smůlu. Směšná délka trestu vyvolává u americké veřejnosti pobouření.

„Bezvládná. S rozcuchanými vlasy, dlouhý řetízek obmotaný kolem krku, podprsenka vytažená zpod šatů, které jsem měla přehozené přes hlavu a vykasané nad pas. … Jinak jsem byla úplně nahá až k botám, s nohama roztaženýma od sebe,“ předčítala divákům CNN moderátorka Ashleigh Banfield z dopisu, ve kterém sexuálně napadená dívka popisovala fotografii sama sebe z místa činu. Jeden z posledních dílů pořadu o právních kauzách Legal View neprobíhal zcela standardně. Banfield přes polovinu vytyčené hodiny pročítala dopis podrobně popisující okolnosti znásilnění, které se odehrálo za popelnicemi koleje na americké univerzitě Stanford v lednu 2015. Dívce, která nebyla při vědomí. „Neznáš mě, ale byl jsi uvnitř mě,“ říká Banfield na kameru. Během těch 35 minut, kdy cituje z dopisu, ji několikrát přemůžou slzy.

Hrůza předešlé noci, kterou si chtěla se sestrou užít na školním večírku, kde toho příliš vypila, na dnes dvaadvacetiletou ženu dolehla až na nemocniční toaletě poté, co se probudila. „Sundala jsem si erární kalhoty a sáhla po kalhotkách. Nenahmatala jsem nic. Pak jsem si všimla, že ze mě odevšud padá jehličí a že ho mám i ve vagině. Tehdy mi došlo, že se asi stalo něco příšerného,“ popisuje. „Kdyby obětí byla moje dcera, byl bych naštvaný do nepříčetnosti. Žádal bych opravdu vážné potrestání,“ řekl zřejmě omylem překvapeným novinářům Mike Armstrong, obhájce dvacetiletého studenta Stanfordovy univerzity a úspěšného závodního plavce poté, co nad ním byl vynesen rozsudek za sexuální napadení za to, že bezvládnou dívku osahával a vsunoval do ní prsty.

Případ Brocka Turnera je zatím nejvýraznější kauzou sexuálních predátorů na amerických vysokých školách, včetně těch nejprestižnějších z „Břečťanové ligy“, a to paradoxně právě proto, že skončil odsouzením. „Americké organizace Rape, Abuse, Incest National Network odhadují, že 97 ze 100 obviněných se vyhne trestu,“ napsal deník The Washington Post. Ani tak ale nebyly oběť a veřejnost s verdiktem spokojené. Soudce Aaron Persky z kalifornského studentského města Palo Alto poslal Brocka Turnera do vězení na šest měsíců. Horní hranice za znásilnění je přitom 15 let a žalobci žádali 6. Persky ke svému rozhodnutí dodal, že delší pobyt ve vězení by Turnerovi způsobil trvalé následky. Petici za odvolání soudce z případu na webu Change.org následně podepsalo víc než milion lidí, přičemž sporná rozhodnutí v dalších podobných kauzách, ve kterých jako pachatelé figurovali mladí nadějní sportovci, jeho pověsti příliš nepomohla.

03649364.jpeg

Nepochopitelná poznámka obhájce Brocka Turnera mladíkovi původem z Ohia zásadně neuškodila, největší rozruch totiž způsobily komentáře rodičů. „Je to přehnaný trest za dvacet minut akce,“ shrnul celý proces Turnerův otec způsobem, který vystihuje, jak se soudy, policie nebo školy většinou k napadeným mladým ženám chovají. Turnerova matka vězení pro svého syna označila za „rozsudek smrti“. Právě zmínka o „dvaceti minutách“ přesvědčila moderátorku CNN, aby věnovala velkou část své show tomu, jaký dopad má takový čin na oběť, která se od pachatele nikdy nedočkala omluvy. Poslední zprávy říkají, že násilník během „aktu“ prý i fotil a snímky nahé dívky rozeslal přátelům z plaveckého týmu přes aplikaci GroupMe. To, co udělal, přišlo i mnoha jeho kamarádkám normální: „Tohle není znásilnění, tohle jsou prostě hloupí kluci a holky, kteří toho příliš vypijí a nejsou schopní se správně rozhodovat,“ napsala soudci dvacetiletá Leslie Rasmussen.

Sexuální kriminalita na amerických vysokých školách se až v posledních letech dostala do veřejného diskurzu, ačkoliv univerzity trápí dlouho. Svůj díl na tom má studentka Kolumbijské univerzity Emma Sulkowicz, která vlastní „zkušenost“ přetvořila v umělecký akt. Její diplomová práce s názvem Mattress Performance (Carry The Weight) se před dvěma lety stala senzací mezi znalci umění i médii. Sulkowicz s sebou všude po škole nosila matraci podobnou té, na které měla sexuální styk s náhodnou známostí. Spolužák Paul Nungesser si prý nakonec vynutil víc, než ona chtěla, ale se stížností u vedení školy nepochodila. „Dokud budu chodit na jednu školu jako kluk, co mi to udělal, tak se matrace nevzdám,“ oznámila studentka vizuálního umění. Předmět doličný symbolizuje tíhu, kterou sexuální napadení zanechá na oběti, vysvětlila. Matraci si nakonec přinesla i na promoci, kde jí rektor nepodal ruku. S přehlíživým postojem školy nebyl spokojený ani jeden z aktérů. Nungesser podal žalobu na vedení Kolumbijské univerzity za to, že nezabránila „systematické šikaně“ ze strany Sulkowicz. Stáhnul ji letos v březnu.

03649367.jpeg

Stanfordský případ je po tom kolumbijském druhou nejvíc medializovanou kauzou, s tím rozdílem, že ve věci znásilnění na prestižní kalifornské univerzitě sehráli důležitou roli očití svědci, což je u sexuálně násilných činů rarita. V Palo Alto násilníka nachytali in flagranti, a dokonce ho vlastnoručně předali do rukou zákona. Švédští doktorandi Peter Jonsson a Carl-Fredrik Arndt jeli okolo popelnic koleje na kole. „Všimli jsme si, že dívka se nehýbala vůbec a ten muž zase až moc,“ řekl Arndt v rozhovoru se švédským deníkem Expressen. Snažili se ho přerušit, chvíli si vyměňovali názory a Turner najednou začal utíkat. Jonsson a Arndt ho doběhli a drželi, dokud nepřijela policie. „Vyrobila jsem si dvě papírová kola a nalepila si je nad postel, připomínají mi, že i v tomhle příběhu existují hrdinové a že se na sebe můžeme spolehnout a nenecháme se na holičkách,“ napsala dívka v dopise, který jako první poskytla serveru BuzzFeed. Stojí v něm, že jeden ze švédských zachránců během příjezdu policie dokonce plakal nad tím, jak dívka – stále v bezvědomí – vypadala.

Americký klinický psycholog David Lisak zkoumal sexuální napadení na vysokých školách a zjistil, že 90 % z nich mají na svědomí sérioví násilníci, za nimiž v průměru zůstává šest obětí. Výpovědi napadených podle Lisaka soudní systém nesprávně staví na stejnou úroveň s výpověďmi pachatelů. Pokud totiž oběti konzumovaly alkohol nebo si útok třeba nepamatují, je to „polehčující okolnost“ pro obviněného: „Zeptáme se dívky, zeptáme se údajného viníka a pak vyhodíme ruce bezmocně do vzduchu nad tím, že říkají opak. To přece není způsob, jak vyšetřovat zločin,“ říká Lisak. Sami studenti zase kritizují nečinnost univerzit, které jsou závislé na školném, a případy prý až příliš často zametají pod koberec nebo nedělají nic. Kritizován byl ostatně i Stanford, kde studentští aktivisté před pár dny během promocí demonstrovali za to, aby škola alespoň zveřejnila seznam usvědčených sexuálních násilníků, kteří na ní studují.

Spustit audio