Znovu ožít ve slovech. Han Kang vyměnila román za báseň o zmrtvýchvstání

Kdo jiný než Han Kang dokáže tak skvěle kombinovat poetický styl s vyprávěním o násilí? S Klárou Vlasákovou, publicistkou, spisovatelkou a naší pravidelnou literární konzultantkou, nemůžeme na nikoho přijít. Nejspíš v tom nebudeme sami. Han Kang si za svůj výjimečný vypravěčský styl vysloužila mezinárodní pozornost, která nepohasla ani s vydáním její zatím poslední prózy nazvané Bílá kniha. Ta se přitom od jejích předchozích románů značně liší. 

Útlá Bílá kniha je jiná už tím, že nepůsobí jako román. Fragmentární vyprávění, ne nepodobné sbírce básní v próze, začíná seznamem bílých věcí. Sníh, povijan, pára, třpyt. Bílá barva v kultuře asijských zemí symbolizuje smutek, nicméně po čem Han Kang truchlí, to se dozvídáme až o pár stran později. „Autorka se konfrontuje s rodinným traumatem, kdy se jejím rodičům narodila holčička, která po dvou hodinách zemřela,“ vysvětluje Klára Vlasáková a dodává, že sama ke knize přistupovala trochu s obavami. „Co mi je po fragmentech o bílé barvě?“ říkala si Klára, načež ji zaskočil motiv smrti, který fragmenty textu postupně začal probublávat. „Teprve až v celé knížce vidíme, jak se tahle linka začíná objevovat, ten proud začíná sílit, a to byl velký čtenářský zážitek. Pokud si to dáte na jeden zátah, je to taková facka,“ říká Klára o stošedesátistránkové knize, kde bílá místa zabírají více papíru než text.