Zombie a rodinné hodnoty: Civilní survival horor Cargo se soustředí na mezilidské vztahy

Když vyšly první recenze hororu Cargo, který se čerstvě objevil v nabídce Netflixu, mnoho kritiků ho obdivovalo za to, že to není jen další bezduchá zombie akce plná krvavých efektů. Film australských tvůrců Bena Howlinga a Yolandy Ramke skutečně sází spíš na civilnější vyznění a dynamiku mezi lidskými postavami než na vršení vzduchem poletujících vnitřností. Jenže Cargo zdaleka není první postkatastrofický survival horor podobného typu. Nedávno podobným způsobem recenzenti oslavovali horor Tiché místo jako „odvážnou meditaci o povaze rodiny“. Oba dva filmy jsou ale jen součástí daleko širšího trendu.

Na jeho začátku možná stojí román Cormaca McCarthyho Cesta a jeho filmová adaptace z roku 2009. V ní také nejde o akční scény, ale spíš o putování otce a syna světem, který pomalu a nezadržitelně umírá. Našli bychom samozřejmě i starší filmy, které pojímají zombie žánr civilněji – třeba punkovou love story Návrat živých mrtvol 3 (1993) nebo depresivní britský nezávislý film I, Zombie: Chronicles of Pain (1998). Za posledních deset let se ale z podobných snímků stal trend s několika výraznými zástupci.

Z filmu The Girl with All the Gifts|foto: Aimee Spinks,Warner Bros. UK

Dříve než se bratři Dufferové pustili do seriálu Stranger Things, natočili společně komorní horor Hidden. Většina děje se odehrávala v protiatomovém krytu, kde se tříčlenná rodina ukrývá kvůli zombie nákaze, jež vypukla v jejich rodném městečku. Celou první polovinu filmu nás Dufferovi provázejí mikrosvětem trojice hrdinů. Jejich vzájemné vztahy se vyhrocují nejen kvůli nebezpečí, které číhá venku, ale i kvůli neshodám v samotné rodině. Malá dcerka Zoe totiž už přestává být ochotná tak automaticky přistupovat na pravidla stanovená jejími rodiči. Druhá půlka filmu má také podobný průběh jako Tiché místo – do úkrytu rodiny se začnou dobývat monstra zvnějšku.

Horor The Girl with All the Gifts se zase pokouší propojit svět zombie nákazy s žánrem young adult nebo obecně příběhů o dospívání. Film se odehrává na vojenské základně, kde skupina vědců hledá lék na nákazu, která proměnila většinu lidstva v krvelačná monstra. Klíčem k léku by mohla být skupina dětí, které jsou nakažené, ale neproměnily se v nemyslící vražedné maniaky.

Ještě komornější a chmurnější podívanou připravil svým divákům Henry Hobson v hororu Maggie. A nejde o pohled na stárnoucího Arnolda Schwarzeneggera v hlavní mužské roli farmáře Wadea. Hobsonův film už je čisté komorní drama téměř bez akčních scén, které se soustředí na vztah stárnoucího otce a jeho dospívající dcery, která se nakazí zombie virem. Proměna v nemrtvou probíhá velmi pomalu a namísto akčního krváku tak dostáváme melancholický, tragický příběh.

Laird Barron: Nový mistr hororu servíruje okultní rumplcimprcampr

• Upravit
• Smazat

Americký spisovatel Laird Barron si posledních deset let buduje pověst nové naděje literárního hororu. Jeho povídky přitom nejsou ani tak napínavé, jako spíš bezútěšné. Se svou vizí temných mocností, se kterými lidstvo vůbec nemůže měřit síly, se přibližuje světu klasika H. P. Lovecrafta.

Podobně tragickou zápletku má i Cargo. Hlavní hrdina se na začátku filmu nakazí a má 48 hodin na to, aby dostal své malé dítě do bezpečí, než ho virus promění v lidožravou zombii. Tvůrci filmu tutéž zápletku vytěžili už ve stejnojmenném krátkém filmu z roku 2013, kde měl hlavní hrdina Andy na záchranu své dcery Rosie pouhých sedm minut filmového času (pozor, krátký film má stejnou pointu jako celovečerní, takže chcete-li se vyhnout spoilerům, pusťte si nejprve celovečerák). Andyho poslední rodinný výlet se v novém filmu výrazně protáhl. Namísto bojování s nemrtvými ho ale tvůrci vyplnili spíš bezútěšným trmácením prázdnou krajinou, ve které většina lidí ztratila naději a málokomu se dá věřit. Hlavní roli ve filmu ztvárnil Martin Freeman, herec, který se proslavil rolí doktora Watsona v seriálu Sherlock. Freeman evidentně zvládá jen jednu hereckou polohu – nejisté, bojácné postavy, které jsou nervózní z toho, že se kolem nich odehrávají nebezpečné situace. V Cargu také v zásadě jen předvádí svoji klasickou paletu neurotických grimas. Ale v žánru zombie apokalypsy, který filmaři většinou zabydlují drsnými postavami skrývajícími své pocity, působí takový nehrdinský hrdina příjemně osvěžujícím dojmem. Tvůrci úspěšně těží napětí z toho, že sledujeme obyčejného člověka s malým dítětem, který se snaží zachránit svého potomka v naprosto děsivém světě. Situace, do kterých se hrdina dostává, jsou pro postkatastrofické horory celkem typické, ale právě kvůli tomu, že hlavní postava nevystupuje jako nadlidský superhrdina, najednou působí mnohem napínavěji.

Film se zároveň odehrává v australské divočině, ze které tvůrci zvládli vytěžit víc než jen desítky úchvatných záběrů zdejší krajiny. V Cargu se objevují původní obyvatelé Austrálie, o kterých se dokonce říká, že jsou se svým životním stylem připravení přežít ve světě plném zombií lépe než bílý hrdina. Bohužel tenhle motiv, který občas nabývá až spirituálních rozměrů, je ve filmu jen lehce nahozen a vede spíš do slepých uliček. Na žádný zombácký walkabout tady bohužel zaděláno úplně není.

Cargo sice obstojně zvládá propojit zombie žánr s civilními prvky, ale zároveň do vlny podobných rodinných hororů nepřináší nic moc nového. V hodně kolísavé nabídce originálních filmů Netflixu ale pořád patří k těm lepším kouskům.