Zrcadlo nastavené mládí na sociálních sítích. Billie Eilish na první desce zarámovala svůj temný pop

Billie Eilish
Billie Eilish

O Billie Eilish jsem se poprvé dozvěděla z memů náhodně oscilujících po sociálních sítích. Většina z nich glosovala její osobnost, která se zdála být až krystalicky čistá. Vedle znuděného výrazu se objevovala jména jako Žižek nebo Sartre, doplněná o radikální prohlášení o její superschopnosti změnit svět.

Trochu mě překvapilo, že neznám osobu, která vyprodává koncertní haly po celém světě a má miliony sledujících na sociálních sítích. Je to ale pochopitelné. Billie Eilish totiž nebude a ani nemůže mít takový význam pro někoho, kdo je starý. Což je (minimálně podle magazínu Guardian) v tomto případě většina lidí nad 23 let.

Billie Eilish, celý jménem Billie Eilish Pirate Baird O’Conell, o sobě dala poprvé vědět ve svých 14 letech, když umístila na SoundCloud skladbu Ocean Eyes. Od toho momentu hvězda kalifornské zpěvačky z hudební rodiny začala strmě stoupat. Po téměř dvacítce singlů letos 17letá Eilish vydala dlouho očekávanou debutovou desku When We All Fall Asleep, Where Do We Go? Spolupracovala na ní opět se svým bratrem Finneasem. Temně laděný pop, který se neobejde bez piana, doplňují až dubstepové, poctivě dunící basy. Nebojí se využívat trapových postupů, buduje hypnagogické krajiny bezesných nocí na jedné a nočních můr na druhé straně.

Billie Eilish – When Do We All Fall Asleep, Where Do We Go?

Desku uvádí až ASMR moment vyndávání takzvaných neviditelných rovnátek Invisalign a lakonického prohlášení: „Tak tohle je ta deska.“ Hudebně není When We All Fall Asleep... nijak zvlášť zajímavá, ve 14 skladbách začne zhruba v polovině posluchač ztrácet pozornost. Basy se oposlouchají, nic nového se neděje. Celá deska působí spíše jako kolážovitý slepenec, což je pro někoho, kdo vyrůstal ve světě, kde se už poslouchají především náhodně jednotlivé skladby než celá alba, poměrně příznačné. Význam a velikost Billie Eilish totiž tkví především v její osobnosti.

Zvládla pod svými křídly sjednotit davy fanoušků, zároveň nepůsobí připitomělým dojmem jako Justin Bieber, kterému se to kdysi podařilo podobně, jen ještě u mladšího publika. Billie Eilish totiž skvěle naplňuje představu anti-ikony. Místo přímých pohledů do foťáku si hýčká svůj „resting bitch-face“, protáčí oči v sloup, nosí extravagantní, vytahané androgynní oblečení à la soundcloudoví rappeři a po zveřejnění série videí zachycujících její tiky se s klidem přiznává, že Tourettův syndrom ji prostě doprovází celý život. Už žádná Britney Spears z nultých let, holka s culíčky v tričku nad pupík, co přemýšlí, jak zabít čas na střední, ale spíš ta divná holka z výtvarné třídy. Billie Eilish, se svou gotickou a hororovou stylizací, má zkrátka potenciál spojovat mladé vyvržence.

V přímočarých textech, které napodobují pochmurnou baladičnosti Lany Del Rey a těží z ní, řeší nejen lásku (Wish You Were Gay, Bad Guy), vztah k náboženství (All the Good Girls Go to Hell), ale i konkrétnější záležitosti. Skladba Xanny například odkazuje k opiátové krizi a nadužívání uklidňujícího léku Xanax. Eilish jeho účinky ovšem neopěvuje, naopak se vymezuje: „Jsem jediná, která není mimo, nedávejte mi Xanny, teď ani nikdy jindy.“

Billie Eilish sama definuje cestu, jakou by se mohl ubírat mainstreamový pop. Zároveň je schopná nastínit, co znamená vyrůstat v době, kdy internet a sociální sítě už jsou nedílnou součástí života téměř od narození. S neomezeným přístupem k veškeré hudbě, stylům, vědomostem i k bezpředmětnému ubíjení nudy.      

Jak přesně zní deska Billie Eilish? Proč má smysl snažit se do nahrávky proniknout? Existuje terror-pop? A je album vůbec průlomové? Poslechněte si celý rozhovor o desce týdne!

Billie Eilish – When Do We All Fall Asleep, Where Do We Go? (2019, Interscope)