Ztratil jsem důvěru ve své metafory. Petr Borkovec v nové sbírce kopíruje Polednici
Herbář k čemusi horšímu je sbírka poskládaná z básní – nalezených objektů, ze vzletných obrozeneckých veršů v daktylu a trocheji, ale i ze vzkazů na diskuzních fórech. „Je to něco mezi skládkou a fasciklem, kde je všechno dobře srovnané a opoznámkované,“ říká básník Petr Borkovec o knize, která ve své chaotičnosti ukrývá obdiv k přírodě i k jazyku.
„Na začátku byl prostý zájem odvalit kámen a koukat, co je pod tím, popisovat ty barvy.“ Borkovcova přírodní lyrika oddaně píše o broucích, o kormoránech, o škeblích, zkouší vymyslet, jak dělá bažant. „Řve? Křičí? Třeba myslivci říkají, že bažant kodrcá.“ Herbář je fascinující i proto, že ukazuje jednoho z nejznámějších českých básníků v nečekané poloze.
„Velkou část té knihy jsem psal úplně jinak než kdy předtím. Vymyslel jsem si třeba nějakou strategii a ta vedla k básni. Třeba jsem si vzal verš ze Vznešenosti přírody Miloty Zdirada Poláka. Každé slovo jsem si pak našel ve slovníku, z hesla jsem pak pokračoval dál,“ vysvětluje Borkovec, básník, který debutoval na začátku devadesátých let a v novém miléniu stál u zrodu známých autorských večerů v Café Fra, které pomohly oživit zájem o poezii u nás.
„Přestal jsem věřit svým metaforám, svému pohledu, svému vidění,“ vysvětluje Borkovec, když spolu řešíme zásadní obrat v jeho básnickém stylu. Čitelný byl už v Milostných básních z roku 2013, ještě zajímavější je právě v Herbáři, kde se to hemží „pokusy“ i nedopsanými texty. Přidejte vzletný daktyl obrozenců, internetové vzkazy osamělých badatelů, dostanete sbírku, která odhaluje člověka v jeho nabubřelosti i bezbrannosti.
Katalog bordelu? Poslechněte si Liberaturu o knížce připomínající novou divočinu, ve které gramatické chyby bují jako plevel.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.