Ztratil jsem důvěru ve své metafory. Petr Borkovec v nové sbírce kopíruje Polednici

Petr Borkovec
Petr Borkovec

Herbář k čemusi horšímu je sbírka poskládaná z básní – nalezených objektů, ze vzletných obrozeneckých veršů v daktylu a trocheji, ale i ze vzkazů na diskuzních fórech. „Je to něco mezi skládkou a fasciklem, kde je všechno dobře srovnané a opoznámkované,“ říká básník Petr Borkovec o knize, která ve své chaotičnosti ukrývá obdiv k přírodě i k jazyku.

„Na začátku byl prostý zájem odvalit kámen a koukat, co je pod tím, popisovat ty barvy.“ Borkovcova přírodní lyrika oddaně píše o broucích, o kormoránech, o škeblích, zkouší vymyslet, jak dělá bažant. „Řve? Křičí? Třeba myslivci říkají, že bažant kodrcá.“ Herbář je fascinující i proto, že ukazuje jednoho z nejznámějších českých básníků v nečekané poloze. 

Petr Borkovec – Herbář k čemusi horšímu

„Velkou část té knihy jsem psal úplně jinak než kdy předtím. Vymyslel jsem si třeba nějakou strategii a ta vedla k básni. Třeba jsem si vzal verš ze Vznešenosti přírody Miloty Zdirada Poláka. Každé slovo jsem si pak našel ve slovníku, z hesla jsem pak pokračoval dál,“ vysvětluje Borkovec, básník, který debutoval na začátku devadesátých let a v novém miléniu stál u zrodu známých autorských večerů v Café Fra, které pomohly oživit zájem o poezii u nás.

„Přestal jsem věřit svým metaforám, svému pohledu, svému vidění,“ vysvětluje Borkovec, když spolu řešíme zásadní obrat v jeho básnickém stylu. Čitelný byl už v Milostných básních z roku 2013, ještě zajímavější je právě v Herbáři, kde se to hemží „pokusy“ i nedopsanými texty. Přidejte vzletný daktyl obrozenců, internetové vzkazy osamělých badatelů, dostanete sbírku, která odhaluje člověka v jeho nabubřelosti i bezbrannosti.

Katalog bordelu? Poslechněte si Liberaturu o knížce připomínající novou divočinu, ve které gramatické chyby bují jako plevel.