Zůstanou jen vzpomínky a 100 tisíc fotek. Jak dostupnost digitální fotografie mění naši paměť?
Když si na výletě vyfotíte zříceninu, abyste si okamžik lépe zapamatovali, váš mozek si řekne: „Dobrý, to je vyfocený, to můžu vyhodit.“ Digitální fotografie mění naši paměť i naše sebepojetí. Fotíme svět, kterého se kvůli tomu neúčastníme?
„Lidé neprožívají přítomný okamžik, myslím si, že to je problém,“ říká americké rozhlasové stanici NPR Maryanne Garry, profesorka psychologie z Victoria University of Wellington na Novém Zélandu, která se zabývá tím, jak fotografie mění naše vzpomínky. Když třeba rodiče neustále fotí své dítě, soustředí se na focení, a méně na přítomný okamžik. „Mají někde tisíce uložených fotek, ale nedívají se na ně často. Je složité je třídit a označovat,“ vysvětluje profesorka a dodává, že kvůli tomu děti o něco přichází. „Rodiče by měli sloužit jako archiváři a učit děti popisovat své zážitky,“ dodává. Ale s fotografiemi, které jsou jen nahrané v cloudu nebo na sociálních sítích, to podle Garry jde hůře.
Podobnému výzkumu se věnuje také Linda Henkel na Fairfield University v Connecticutu, o které píše magazín Vox. Poslala do muzea umění skupiny studentů, kteří měli za úkol vyfotit některé exponáty, jiné si prohlédnout. Zjistila, že ty, které vyfotili, si častěji nepamatovali a vybavilo se jim také méně detailů. Třeba v jaké pozici měla socha ruku nebo zda měla pokrývku hlavy. „Jakmile stisknete spoušť, vzpomínka se ‚outsourcuje‘ do fotoaparátu,“ vysvětluje Linda Henkel, podle které ale lidé nemají přestat fotit. Řešením by mohlo být „vědomé fotografování“. Fotka bude vždy stejná, ale naše vzpomínky a paměť se proměňují. Podléhají novým interpretacím podle zkušeností a znalostí, které jsme získali později. Proto doporučuje se na fotografie opravdu dívat a vzpomínky si obnovovat. Čím více jsme totiž myslí v přítomném okamžiku, tím lépe se do mozku vzpomínka zapíše. Před sdílením fotky nebo další činnosti doporučuje v textu magazínu Voxu Alixandra Barasch, která se na New York University věnuje psychologii a marketingu, udělat malou pauzu. Prožít moment, prohlédnout si vyfocenou scénu, zaměřit se na vlastní pocit, na to, co vnímají všechny smysly. Až potom sdílet nebo se vypravit na lov dalšího snímku.
Narcisova hůlka, Narcisova síť
Sociální sítě zesilují tlak na sebehodnocení. Porovnávat se s ostatními je nám přirozené, zároveň díky srovnávání s ostatními lépe chápeme svět, ve kterém žijeme a hledáme v něm své místo. Ale srovnávání je dneska najednou nějak moc, když máme životy ostatních stále na očích.
„Když něco zveřejním na Instagramu, tak to uvidí skoro všichni lidé z mého offline života. Posoudí, jestli se jim to líbí, a podvědomě mě budou soudit. Instagram určuje, kdo vlastně jste,“ svěřuje se dvacetiletý Eric v článku, ve kterém popisuje „Finstragram“. Finstagram je způsob používání populární sociální sítě Instagram, zaměřené na upravené fotografie a videa. Lidé mají dva účty, jeden pravý a jeden falešný (Finstagram = fake Instagram). Na sekundárním účtu mají jen několik nejbližších přátel a nebojí se sdílet neupravené, ztrapňující nebo směšné fotky. Fasáda, primární účet, zůstává nablýskaná, fotky jsou upraveny filtry, s pečlivou kompozicí, hashtagy a přesně načasovaným zveřejněním.
„Digifotka je pro mě jak kýč z Karlova mostu.“ Fotograf Bogs tvoří a žije bez nových technologií
Můžete ho potkat s desítky let starým kolem, v prvorepublikovém obleku a s rolleiflexem z 30. let. Ale ne proto, že barbershopy teď mužům radí, že být „gentleman“ je cool. Robert dnešní technologie a výdobytky nikdy nemusel. Odmítá fotit digitálně, nevlastní počítač ani chytrý telefon, nepoužívá sociální sítě. Bydlí sice celý život v Praze, ale vlastně trochu mimo civilizaci. „Já ty věci prostě nepotřebuju. A upřímně nechápu, proč jsou tím ostatní tolik pohlcení.“
V době analogových fotoaparátů a filmů si fotograf musel dobře rozmyslet, co vyfotí. Film byl drahý, fotit jeden snímek za druhým nešlo a výsledek nebyl vidět hned. Použít filtry a celkově upravovat fotografie bylo složité. Dnes mají smartphony fotoaparáty dva. Vzadu kvalitnější na focení světa kolem, druhá čočka vepředu slouží k videohovorům a zejména k pořizování selfíček. Aby se do záběru vešly i památky nebo příroda kolem, byly vynalezeny selfie tyče (a to dokonce již v roce 1983). Z jejich prodeje se stal milionový byznys a na sebe orientovaní turisté je používají tolik, že na mnoha místech jsou zakázané.
Možnost vyjádřit názor, stát se součástí nějaké komunity nebo získat podporu od ostatních patří mezi výhody sociálních sítí, stejně jako posílení vlastního vnímání identity. Nevýhodami jsou zhoršená kvalita spánku, strach, že o něco v životě přicházím (tzv. FOMO), a negativní vnímání svého těla a vzhledu. Zjistila to britská neziskovka United Kingdom’s Royal Society for Public Health, která zkoumala vliv sociálních sítí na zdraví mladých lidí. Vzorek čítal 1 479 mladých lidí ve věku mezi 14–24 lety. V tomto výzkumu byl Instagram vyhodnocen jako nejhorší sociální síť pro duševní zdraví. Organizace proto volá po tom, aby v aplikacích bylo upozornění, že jejich uživatelé na nich tráví příliš mnoho času, nebo aby digitálně upravené fotky byly označené.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
