Cover Lover David Böhm: Líbí se mi mrkající oko

Clark – Feast Beast
DB: Já se rovnou přiznám, při prohlídce všech, že neznám ani jedno. Ta první asociace u první desky byla na Cyriaka, což je takovej digitální M.C. Escher YouTube, kde neustále vrství jeden motiv a ten se větví. Dělá takový krátký videa, kde cyklí přesně takovýhle motivy, je to takovej videosurrealismus a stojí za to se na to podívat, protože přesně takovouhle ruku nebo krávy on používá, je to plný britských reálií, autobusy double decker nebo ty jejich bobíci, neustále se to vrací a cyklí, a navíc je to do takový jednoduchý, osmibitový hudby. To byla první asociace a on je mi sympatickej, možná proto bylo tohle první, co mě napadlo.

Factory Floor – Factory Floor
DB: To je úplně něco jinýho, ten mi vůbec nic neříká... Takže nic. Nezastavil bych se u něj, nemám nic, co by mě nutilo se o to chtít víc zajímat. Může to být leccos, jsou tam takový nějaký pralesy vevnitř, ale to jsou dohady. To se nutím do něčeho, co tam vlastně nevidím.

Islands – Ski Mask
DB: Tenhle je sympatickej, zvlášť to oko, co pomrkává, ale přesně u tady těch obalů mě vždycky napadne, že bych chtěl znát původ jejich vzniku, jak k tomu vlastně došli. Zvlášť překvapivej je ten font, kterej je takovej tvrdej, ale proč ne. Přijde mi to lepší než ten předtím, ale komentuju těch pět, jiný by to bylo, kdybych byl jejich fanda, to bych měl na každej ten obal jinej pohled.

Islands – Ski Mask |foto: Manqué

Oneohtrix Point Never – R Plus 7
DB: Tohle je hodně minimalistická scénografie, za kterou bych hleda něco hodně zádumčivýho, ale vlastně taky jako... Tím, že neznám tu hudbu, tak nevím s čím si to spojit. Podobnejch obalů už jsem viděl víc, je to taková hra na tajemno, ale není to pro mě zase tak přesvědčivý.

Willis Earl Beal – Nobody Knows
DB: Tak ten je sympatickej takovou přímočarostí, ale nakonec spíš převáží banalita než síla jednoduchosti, kterou můžou mít podobný kresby, kdyby je dělal někdo jinej, ať už by to byl třeba David Shrigley nebo Olaf Breuning. Na něj jsem se koukal a mnohem zajímavější mi přišel ten obal minulýho alba, který se jmenoval Acousmatic Sorcery.

Když si představím, že bych měl před sebou tady těch pět obalů, tak tenhle (Clark – Feast Beast) je první, u kterýho by mě zajímalo, co za tím je. Tímhle způsobem jsem nad tím přemýšlel. Jestli to mám seřadit, tak druhý by bylo buď Nobody Knows nebo ty Islands.