Komplex: Po poslechu Manic Street Preachers budete mít chuť přihlásit se na vysokou školu
Přes třicet let na scéně a na kontě momentálně už třináctá deska. Mají velšští Manic Street Preachers ještě pořád co říct? Nebo už se z nich stala parodie na sebe samotné? Na tyhle otázky přišel do hudebně kritického magazínu Komplex odpovědět host z nejpovolanějších – hudební publicista z Respektu a dlouholetý fanoušek Manics Pavel Turek.
Na úvod Komplexu jsme s Pavlem Turkem zabrousili k problematice hudebních cen, a to hned dvakrát. Mluvili jsme o dopadu Pulitzerovy ceny pro Kendricka Lamara na rapovou hudbu a došli jsme nakonec k tomu, že Pulitzerova cena potřebuje Kendricka víc než on ji. Začne elitářské publikum soudobé vážné hudby poslouchat west coast? A jak jsme se vůbec dostali do situace, kdy je Pulitzerova cena najednou odvážnější než Grammy?
Nejvíc jsme ale samozřejmě probírali nové album Manic Street Preachers – Pavel přišel příkladně oblečený v kapelním tričku a hned na úvod přispěchal s bonmotem, který asi nejlépe skupinu vystihuje. „O nějakých kapelách se říká, že máte po poslechu jejich hudby chuť založit si vlastní skupinu. Po poslechu Manic Street Preachers ale spíš máte chuť podat si přihlášku na vysokou školu.“ Hudba Manics se vždycky hemžila odkazy na politiku a umění a na aktuální desce Resistance Is Futile tomu není jinak. „Když Nicky Wire převzal textařství po Richie Jamesovi, je najednou hrozně patrné, jak je Wire vizuální člověk. Ty texty se hemží výtvarnými umělci, na minulé desce byl Kazimir Malevič, na té aktuální fotografka Vivian Maier.“
Aby Nicky Wire nemusel psát o sobě, zaplnil desku dalšími osobnostmi – je tu francouzský malíř Yves Klein nebo příběh velšského básníka Dylana Thomase a jeho ženy Caitlin. V písni Liverpool Revisited dojde i na příběh boje skupiny liverpoolských fotbalových fanoušků za spravedlivé vyšetření tragédie v Hillsborough, kde bylo v roce 1989 ušlapáno 96 z nich. Policie a později i premiérka Margaret Thatcher se snažily hodit vinu na fanoušky a teprve o čtvrtstoletí později došlo k jejich očištění. To je nakonec jedno z největších poselství hudby Manic Street Preachers – nikdy se nevzdávat, i když už boj často vypadá jako ztracený.
Jak německá hudební scéna reagovala na udělení ceny antisemitskému rapovému duu? A co symbolizuje samuraj na obalu desky Manic Street Preachers? Poslechněte si celý Komplex!
Playlist:
Sleep – Marijuanaut's Theme (The Sciences, Third Man Records 2018)
Kendrick Lamar – DNA. (DAMN., Top Dawg 2017)
Mitski & Xiu Xiu – Between The Breaths (Sony Music 2018)
Manic Street Preachers – Vivian (Resistance Is Futile, Sony Music 2018)
Manic Street Preachers – Liverpool Revisited (Resistance Is Futile, Sony Music 2018)
Manic Street Preachers – The Left Behind (Resistance Is Futile, Sony Music 2018)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
