Moje terapie II, epizoda 6: Musíš se zastavit a myslet na sebe

Kateřina působí jako mladá, úspěšná žena. Založila oblíbenou neziskovku, o které chodila mluvit do médií, chystá se vydat knihu, stihla procestovat snad půlku Evropy. A také se dostala za hranice vlastních psychických a fyzických možností. „Ze strachu, že nebudu mít peníze, jsem brala hrozně kšeftů bokem. Snažila jsem se co nejvíc makat. Kdo není busy, není cool, byl taky takový vibe mezi lidmi mého věku v Praze. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem jela v tramvaji, třepaly se mi ruce a brečela jsem,“ vypráví Kateřina.

Čtěte také

Moje terapie II, epizoda 1: Najít důvod žít

„Kateřina byla ukázkový příklad klienta, který přichází úzkostný, vyčerpaný, nemůže dál. Diví se, že je mu tolik blbě, když tolik dělá. Ale dělá tolik pro druhé, tolik pro nějaké očekávání, hodnocení, což přichází z nějakých pradávných zážitků,“ přibližuje její terapeut Karel. „Klíčové pro nás v terapii bylo nasměrovat Kateřinu k pozornosti na sebe, k tomu, co já potřebuju, co by mi možná udělalo dobře, a to dát na první místo.“

I Kateřinina předchozí terapeutka upozorňovala, že mladé ženě chybí schopnost myslet na vlastní potřeby. Jejich spolupráce ale skončila konfliktem. „Chodila jsem po Praze a brečela jsem, že jsem fakt špatný člověk,“ vzpomíná Kateřina. „Nezvládat vztahy s chlapama, s kamarádkama, to je jedna věc, ale když už nezvládnu vztah s terapeutem, který je objektivní a má ti pomáhat, má to být ten nejupřímnější vztah, kde máš bezpečné místo – to jsem měla pocit, že už je fakt konec.“

Jak se člověk může vyrovnat s bolestí, kterou mu způsobí terapeut? Co musí Kateřina dělat, aby nezapomínala sama na sebe? Odkud vlastně přichází Kateřinina snaha vyhovět všem ostatním, ale sobě ne? Poslechněte si šestou epizodu podcastu Moje terapie s názvem Musíš se zastavit.