Nejvyhlášenější štrúdly v Praze peče pan Barák v žižkovském paneláku. Jezdí si pro ně i turisté

Živnost přebral viditelně nesmělý pekař po svém tchánovi. „Nevím, jak ho to napadlo. Vždycky mu chutnaly a chtěl něco dělat sám na sebe. Začal s tím v roce 1993,“ vypráví podnikatel, který si už ani nepamatuje, jak je to dlouho, co přebral pomyslnou štafetu. „Odhaduju tak 8, možná 9 let,“ říká. K tomu, že pan Barák peče už tak dlouho každý den v paneláku štrúdly, se neváže žádný romantický příběh. Jeho tchán šel do důchodu a pan Barák potřeboval práci. „Nemohl jsem nic sehnat. Tohle bylo velice zajímavý, tak jsem si řekl, že to zkusím, a už jsem u toho zůstal. Vystudoval jsem Českou zemědělskou univerzitu, ale práce v oboru krajinářství vůbec nebyla,“ vypráví.

Do práce výtahem

Netradiční pekárna překvapivě nepůsobí stísněně, ale útulně. Když vcházíme do skromně zařízené místnosti, pekař mi vysvětluje, že právě stojíme v bývalé kočárkárně. „Tohle byla místnost na popelnice,“ ukazuje do jen o trošku většího prostoru s pecemi a štrúdly naskládanými v poličce. „Bydlím v pátém patře, do práce to mám výtahem,“ dodává pan Barák, chlapík ve středních letech, který o pozornost moc nestojí.

Televize vytrvale odmítá, chrání si své soukromí i know-how. Do práce chodí každý den na sedmou. „Víkendy mám naštěstí většinou volný, v týdnu jsem tady od rána do večera, asi tak do pěti. Potom mám ale čistou hlavu, už se tím nemusím nějak zabývat,“ vysvětluje. Jeho žena má svoji práci, v malém pekařství v přízemí mu pomáhá jen ve špičce. „Většinu času jsem tu ale sám. Doufám, že se zapojí trošku víc.“

Město ve městě

„Lidi si sem našli cestu, jsem spokojenej. Takových osmdesát procent zákazníků se ke mně vrací,“ říká Barák, který i přes zjevnou radost působí nejistě. Přátelství během práce nenavazuje, zákazníci mu prý tykají, on jim ne. Když se ho zeptám na Žižkov, usmívá se. „Jsem ze Strašnic, ale Žižkov je takové specifické město ve městě. Popravdě odsud nikam nejezdím, protože tady všechno najdu,“ přiznává pán z okýnka, ve kterém si můžete koupit tvarohový, jablečný nebo makový štrúdl. Sezónně se v nabídce objevuje taky švestkový závin, letos ale prý moc švestek nebylo.

Tajemstvím vyhlášeného štrúdlu je prý jeho jednoduchost – základní těsto, jablka, strouhanka, skořice, cukr|foto:Vítek Svoboda,Český rozhlas

Tajemstvím vyhlášeného štrúdlu je prý jeho jednoduchost – základní těsto, jablka, strouhanka, skořice, cukr. „Důležité je nedávat moc tlusté kusy těsta do patek, jinak je to potom vařené jak těstovina,“ popisuje tentokrát sebejistě pan Barák.

Policisté jedí makový

Pro závin si podle slov pekaře jezdí všemožné skupiny lidi, od těch závislých na drogách po turisty. „I bezdomovci i úředníci z radnice i horních deset. Lidi od policie si kupují z devadesáti procent makové štrúdly. Plus hodně cizinců,“ vypráví pan Barák. Po internetu koluje několik videí známých turistů, kteří navštívili českou metropoli a své zážitky sdíleli na YouTube. „Akorát jak neumím cizí jazyky, tak je těžké se s nimi dorozumět, ale většinou to nějak jde,“ říká majitel pekařství, které má na TripAdvisoru přes 94 % pozitivních hodnocení, turisté tam opravdu srší chválou.

To bych se užral

V úzké místnosti mi pan Barák přiznává, že uvažoval i o rozvozu, nakonec ale myšlenku na projekt typu damestrudl.cz zavrhl. Štrúdl mu prý i po tolika letech chutná, ale nevyhledává ho. „Můžu to dělat, protože nejsem na sladký. To bych se tu užral,“ směje se.

Nad otázkou, jestli bude do smrti péct štrúdly na Žižkově, se podnikatel na chvíli zamyslí. „Na jednu stranu mě děsí představa, že bych tu měl strávit všechnu tu dobu až do důchodu. Na druhou stranu mě to ale živí. Dokud mě tu nechají dělat a budou chodit lidi, tak proč to měnit?“ ptá se plachý muž sám sebe. To už mu ale končí pauza, takže otevírá svoje okýnko a koukne se ven. Před panelákem už stojí hlouček lidí.