Nevadí, když povolíme a nejsme na sebe tak drsní, říká majitelka Divokýho Bistra na Šumavě

16. červen 2023
Ve vlastní šťávě

Bistro u kempu už dávno neznamená jen párek na tácku a pivo dvanáctku, jakkoli se občas návštěvníkům po starých dobrých časech zasteskne. Své o tom ví majitelka šumavského Divokýho Bistra, která už před osmi lety převzala kiosek po svém strýci – a přetvořila ho v bistro rozkročené z Francie až do Indonésie, přičemž neztratila ani přízeň původních hostů.

Jitka Sauvage z Divokýho Bistra byla původně učitelkou v mateřské školce, tato práce ji ale tak úplně nenaplňovala a v osobním volnu od ní utíkala do ticha pečení dortů a jiných moučníků. „Vždycky se to povedlo, v kuchyni byl klid, ticho, nikdo neječel, ruce mě poslouchaly, byla to taková terapie. Začala jsem objíždět různé kurzy vaření a pečení a pak jsem nastoupila do jedné kavárny a začala se tomu věnovat profesně.

Po čase odjela na měsíční stáž do Alcronu, kde se osvědčila a tehdejší šéfkuchař Roman Paulus jí zavolal, aby se vrátila na místo pracovat. Díky tomu získala Jitka první zkušenosti v hektičtějším gastroprovozu na plný úvazek, což jí později pomohlo při rozjezdu vlastního podniku. Pekla pro hotel i michelinskou restauraci a odnesla si tak nejen cukrářské dovednosti.

„Člověk se musí naučit různá malá pravidla, jak to mezi kolegy chodí, co je potřeba respektovat – spousta věcí je nesmírně zajímavých. Hodí se mi to i teď, ale zároveň některé věci, co mě štvaly, si můžeme dovolit dělat po svém a nevadí, když trochu povolíme a jsme méně drsní, víc stmelení.“

Bistro převzala od svého strýce, majitele kiosku, kam odmala chodila na brigádu, a přetvořila ho v místo, kam lidé přijíždějí zdaleka. Od časů párků a denních hotovek po převzetí mladou generací zdivočelo svým zaměřením  kromě francouzských klasik jako hovězí po burgundsku, nebo třeba šneky, kterými novou éru začínali, se přidaly i speciality asijské a zejména indonéské kuchyně.

Ačkoli se její michelinský dezertní talíř v Alcronu odkazoval k Šumavě, ve vlastním podniku se tradičnějším restauratérům z okolí nesnaží konkurovat. „Máme rádi čerstvé jídlo, které je barevné… a nejsou to knedlíky. Hodně zeleniny, dobré maso nebo rybu. Aby to mělo zajímavý touch, jako bych vařila doma.“ Přitom ale i cizokrajné speciality dokáže – snad s výjimkou koření nebo kokosového mléka  z velké části uvařit i ze zdrojů okolních pěstitelů a farmářů.

 Jak vznikají nová jídla? A podle čeho se menu proměňuje? Poslechněte si celý rozhovor Ve vlastní šťávě!

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.