Pořád je tu divočina. Jáchym Topol vzal posluchače Liberatury na procházku po dějišti románu Anděl
Anděl a Sestra, dva nejzásadnější porevoluční romány, které dodnes ukazují přesný obraz divokých devadesátých let, doby, kdy „vybuchl čas“. Krom jiného tyto texty barvitě popisují i pražský Smíchov, jednu z nejošklivějších, ale taky nejživějších čtvrtí té doby. Kam se podělo místo, odkud šlo sejít do pekla, kde se ulicemi toulal Jatek i Jícha? Nebo je ještě někde k nalezení?
S Jáchymem Topolem a skupinou jeho čtenářů i našich posluchačů jsme se Smíchov vydali prozkoumat. A i když místní ošklivou křižovatku dávno zastavěly administrativní budovy, nákupní centra a multiplexy, nedaleko od ní pořád něco z divokých dob zůstalo.
„Anděl jsem začal psát strašně brzo po tý obrovský, politicko-společenský změně, kdy všechno bylo jakoby nový. A já jsem do tý čtvrti doputoval z blázince. (...) Ještě v tehdejším socialismu jsme dostal klíče od takový díry na Plzeňský ulici. Byla to jedna místnost bez záchodu, bylo tam umyvadlo. Byl to barák plnej takovejch sociálních případů, lidí z kriminálu a blázince. Tam pak pojedem. Cikánské ghetto je to doteď. Anděl se změnil v business centrum, nevíte, jestli jste v Anglii, nevím, jaký maj business centra v Kyrgyzstánu. Ale když nasednete na tramvaj a jedete jednu stanici, tak jste zase v tom rozmláceným slumu,“ vypráví Topol a pak nás bere od kostela sv. Bruna z kapitoly Ukradený jezule ke Smíchovské synagoze a o chvilku později i na náměstí smíchovského multiplexu.
„Tehdy ta čtvrť zdaleka nebyla tak obchodní. Svět komunistickejch čtyřek srůstal s novokapitalistickým světem nonstopů a tak dál. Bylo to o něco divočejší. Anebo to je postup času a člověku vždycky připadá divočejší minulost. Nevim.“
Při procházce čte Topol i ukázky z knihy, která ho v devadesátých letech definitivně katapultovala mezi kultovní autory. Přidává třeba vymyšlenou historku o tom, jak vzniklo pojmenování Smíchov. Obyvatelé v jeho pověsti dostali zrcadla, tehdejší zázrak techniky. Celé rodiny se vyšňořily, jak se pak postavily před zrcadlo, celá čtvrť vybuchla v jednotný smích. „Dokonce se ta historka omylem dostala do nějakejch letopisů Prahy 5, což jsem fakt řičel smíchy a byl jsem šťastnej,“ vypráví Topol. A vyrážíme dál. Do „ghetta“ na Plzeňské a pak na Klamovku, k hospodě, kde Topol sedával s dalšími osobnostmi undergroundu a kudy chodíval Jatek z Andělu.
„Asi bych už měl sbalit krovky nebo zahynout,“ říká pyšně Topol uprostřed parku, kde se zrovna potuluje spousta gymnazistů. Ve slavné hospodě se zrovna odehrává středoškolská kapelní přehlídka a Topol má radost, že jeho kultovní Sestra právě vyšla jako stý svazek České knižnice. „Když si přečteš, kdo tady vydává! Bernard Bolzano, Zikmund Winter, Julius Zeyer, Josef Svatopluk Machar, a já jsem jedinej žijící autor! Tak si to vem.“ Prý by ale rád psal dál. Sestra a po ní koncentrovanější, soustředěnější Anděl, Citlivý člověk a po něm další tenká knížka. „A pak možná bych tohle ještě jednou opakoval a pak už vyhodim kopyto.“
Kde všude sbíral Jáchym Topol andělskou inspiraci? Poslechněte si záznam z unikátní liberatuří procházky po stopách románu Anděl a připomeňte si tuhle skvělou knížku skrze ukázky.
Související
-
Jáchym Topol: Narval jsem do Sestry chaos
Sestra je možná tou nejvýstižnější knihou o českých 90. letech. Hostem středeční Liberatury nemůže být v devadesátkovém období Radia Wave nikdo jiný než Jáchym Topo...
-
„Fakt? Tak to máte pestrý!“ Jáchym Topol s dcerou Marií o břemenu svobody i o životě v partách
„Já jsem dostal vyznamenání, dceruško! Já sem dostal me-dai-li!“ chlubí se ironicky Jáchym Topol před dvacetiletou Marií.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
