„Fakt? Tak to máte pestrý!“ Jáchym Topol s dcerou Marií o břemenu svobody i o životě v partách

Jeho dcera okolo medaile moc nenadělá, přijde jí to už normální. V dalším dílu z cyklu Rodiče a děti se potkává generace, pro kterou život v partě byla věc přežití, se skupinou, jejímiž největšími nepřáteli jsou svoboda a možnosti. Jáchym Topol s dcerou Marií přesto ukazují, jak k sobě lidé z odlišně smýšlejících generací mohou mít blízko.

„Často spolu chodíme jíst a bavíme se o životě,“ říká Marie, čerstvá studentka scenáristiky na pražské FAMU, když se ptáme, co ji s tátou nejvíc spojuje. Nabízelo by se, že si Topolovi rozumí i v literatuře, ale je to komplikovanější. „Když jste měli povinnou četbu Robinsona Crusoea, tak jsem hned běžel a sehnal to, to musíš uznat!“ říká Jáchym. „To jo, ale to mě moc nebavilo,“ odpovídá Marie, zatímco se její táta směje. Je vidět, že starší Topolova dcera nemá problém říkat otci, co si doopravdy myslí. Ať už probírají odlišné dospívání, nebo docela jiné pohledy na hrozby dnešního světa, Jáchym na dceřiny myšlenky reaguje nadšeně.

Marie Topolová|foto: Barbora Linková

Kam se poděly party

Marie patří ke generaci, o níž se tvrdí, že ji táhnou individuálové. „Party určitě existují. Velký rozdíl je podle mě v tom, že skupiny, které se dnes tvoří, si už nerozumí v něčem konkrétním. Jsou to spíš náhodná seskupení.“ Jejího tátu provázejí party od dětství snad až po román Sestra. „V mým hlubokým dětství bylo běžný, že se kamarádíš s partou kluků ze sousedství. Pak to bylo daný politikou. Člověk se na to může dívat romanticky, ale bylo to vlastně dost hrozný. Žít v partě s klukama a holkama, který jsou na tom podobně, byla věc přežití.“ To už se tolik neděje, myslí si Marie. „Dřív se lidi shlukovali na základě názorů na věci. Teď to určitě taky dělají. Na druhou stranu, mám pár známých, který jsou ve stejný partě, a přitom volí Zemana a mají jiný názory, což by se v minulých dobách podle mě nestalo.“ Jáchym Topol se s údivem směje: „Fakt? Tak to máte pestrý!“

„I mladá generace má svého nepřítele,“ říkají Monika Načeva a její syn Ryu v prvním rozhovoru s Rodiči a dětmi

• Upravit
• Smazat

Jsou mileniálové líní mamánci? Chybí jim „nepřítel“ nebo co mají vlastně za problém? Nejznámější mediální klišé o generaci Y jsme rozebírali se zpěvačkou a herečkou Monikou Načevou a jejím osmnáctiletým synem Ryu Nealem. Jaké je dospívat jako součást mytizované generace Y a co všechno se změnilo od doby, kdy bylo osmnáct Monice? Co vnímají Načeva, narozená koncem 60. let, a čerstvě dospělý Ryu stejně a na čem se neshodnou? Dostali jsme se až k utíkání z domova, paranoie z Facebooku a psychedelické porevoluční Praze.  

Otroci možností

Marie vidí mnoho věcí jinak než její táta. Zatímco pro známého spisovatele je svoboda nejdůležitější hodnota, pro jeho dceru jsou nepřeberné možnosti spíše břemeno. „V tuhle chvíli je pro mladý lidi nepřítelem svoboda, v podstatě neví, kam dřív skočit. Mají život, který se rozpadá,“ říká Marie, zatímco její táta přitakává. Podle něj se měníme na lidi, kteří po Praze běhají překážkové dostihy a civí při tom do telefonů. Zastavit se, na to už nikdo nemá čas. „Když jsem byl mladej, mohl jsem se na čtyři dny zašít, číst si, psát. Nebyl jsem pod bičem mobilomailu. Člověk se dneska musí naučit hygienu, aby se, jak říká Marie, nerozpadl.“ Marie dodává, že svobodu samozřejmě pokládá za jednu z nejdůležitějších věcí v životě, ale „jakmile má člověk možnost se rozhodovat, musí za svá rozhodnutí nést zodpovědnost, o to je taky život těžší“. Táta s údivem reaguje: „Týjo, to je fakt dobrý! Budem sem chodit častějc!“