Nepouštíme ženy do vedoucích pozic. Česká věda tím dlouhodobě zaostává, říká socioložka

Česká republika v evropském srovnání propadá hlavně proto, že ve vedení výzkumných institucí chybí zastoupení žen. „Když se podíváme na She Figures Index 2024, tak zastoupení žen ve vedení institucí a v boardech je to, které nás posílá prostě nakonec. A to je dlouhodobě něco, kde Česká republika zaostává. My si prostě nepustíme ženy do vedoucích pozic,“ říká Marcela Linková, vedoucí výzkumného oddělení Národního kontaktního centra – gender a věda při Akademii věd.

Zároveň je taky problém, že české vědecké prostředí v některých oborech přichází o absolventy postgraduálního studia. „Ztratíme polovinu žen, které získají doktorát a nikdy nezačnou pracovat ve výzkumu. To je tak neskutečné plýtvání potenciálem, které tahle země dělá,“ dodává.

Marcela Linková, Barbora Součková a Sarah Abulkasim|foto:Adam Ryšánek, Český rozhlas

Jednou z hlavních překážek změny je neochota akademické sféry přiznat, že nerovnosti skutečně existují. „Vědci přistupují vědecky ke všemu – kromě toho, jak funguje samotná věda,“ říká Marcela Linková. Přiznání nerovností by totiž znamenalo uznat, že akademický systém není čistě meritokratický – tedy že úspěch nezáleží jen na schopnostech, ale také na předsudcích a překážkách, které ženy ve vědě musí překonávat.

Dalším zásadním tématem je genderově podmíněné násilí, které zažilo až 66 % žen v akademickém prostředí. „Instituce často fungují tak, že chrání samy sebe, ne jednotlivce. To znamená, že pokud dojde k nějakému problému, například k sexuálnímu obtěžování, univerzita se často snaží minimalizovat škody na své reputaci místo toho, aby primárně chránila oběť,“ říká vedoucí výzkumného oddělení NKC.

Jak se liší zastoupení žen ve vědě napříč různými sektory – akademickým, vládním a soukromým? Co je to institucionální zrada? Jakým způsobem se české instituce snaží vytvářet bezpečnější a respektující akademické prostředí?