Humor jsme tam mít nechtěli. Drama Nikdo mě nemá rád filmařské dvojice Kazda–Weinreb jde do kin
Poslechněte si celý rozhovor s filmařskou dvojicí Petr Kazda a Tomáš Weinreb o jejich novém filmu Nikdo mě nemá rád
Po celovečerním debutu, kterým bylo životopisné drama Já, Olga Hepnarová, přichází dvojice Petr Kazda a Tomáš Weinreb se svým druhým filmem. Nikdo mě nemá rád je po všech stránkách minimalistický, divácky náročný artový snímek. „Je to pohled na outsidery, kteří se vypořádávají se světem,“ shrnují lakonicky hlavní dějovou linku oba režiséři. O vzniku filmu, chybějící mezilidské komunikaci a boji proti normativní společnosti jsme mluvili v den premiéry v českých kinech.
„Vycházeli jsme z premisy, že bychom tentokrát chtěli mít ženskou hrdinku v opozici Olgy. Aby v ní byla jistá laskavost, přestože to má v životě těžké,“ popisují Petr s Tomášem počátky scénáře svého budoucího druhého celovečerního filmu, který prý nevznikal lehce. „Po úspěchu Olgy jsme tu cestu čekali jednodušší, ale ukázalo se, že téma je problematické a nese v sobě zárodek odmítnutí.“
Po filmu o Olze Hepnarové se Tomáš s Petrem podle svých slov poučili co do přesnosti scénáře. „První sestřih Olgy měl 160 minut. A to musíte mít opravdu dobře natočené všechny scény, jinak to hapruje a tlak stříhat víc je silnější,“ vysvětluje Tomáš Weinreb. Petr Kazda ho doplňuje: „Od Olgy Hepnarové, kde jsme vystřihli i hodně drahé scény, to byl velký skok. Tentokrát jsme film realizovali skoro jedna ku jedné.“
K minimalistickému vyznění filmu, ať už co do dialogů, nebo výpravy, oba shodně říkají: „Chceme vyprávět obrazem, to je pro nás důležité, pracujeme s barvami a prostředím. První část s dlouhou expozicí má svůj důvod. Ukazuje rutinu hlavní hrdinky. Vyrostli jsme na filmech, které nám dali čas přemýšlet i během jejich sledování, ne až po závěrečných titulcích. A chtěli jsme tam ten prostor mít taky.“
Současným rychlejším trendem, kdy filmy nevyžadují příliš velkou míru soustředění, se nechat strhnout nechtějí. A ke srovnávání svého nového snímku s finským filmařem Akim Kaurismäkim dodávají: „Kaurismäki tam má humor, ale my ho tam mít nechceme.“
U které scény se ve střižně přesto nakonec smáli? Jaký mají oba filmaři názor na současný stav mezilidské komunikace? Proč se na třech místech rozhodli použít hudbu, která jinak ve filmu chybí? Jak rozdílně se ke scénáři Nikdo mě nemá rád přistupovalo v Česku a v zahraničí? Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Kazdou a Tomášem Weinrebem o jejich druhém společném celovečerním filmu.
Související
-
Čelisti: Já, Hepnarová. Nová a úplně nahá
Český a slovenský film pod nadvládou morálně problematických žen, obnažených až na kost. A Čelisti pod nadvládou celkově problematických králů vět neukončených. Naš...
-
Já, Olga Hepnarová a Ztraceni v Mnichově jsou nominováni na...
České snímky Já, Olga Hepnarová dvojice Tomáš Weinreb a Petr Kazda a Ztraceni v Mnichově režiséra Petra Zelenky se dostaly mezi nominované na cenu Evropské filmové ...
-
Režiséři Já, Olga Hepnarová Tomáš Weinreb a Petr Kazda: Jsme...
Snímek Já, Olga Hepnarová, který letos otevíral prestižní berlínskou sekci Panorama, je celovečerním režijním debutem dvojice Tomáš Weinreb a Petr Kazda.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
