POSTudiu: Zlatá střední cesta na střední

"Podal jsem si přihlášku na technické lyceum. Školu mi doporučil kamarád, byl jsem se tam podívat a prostředí se mi líbilo, "svěřuje se patnáctiletý Filip, který chodí do deváté třídy na pražskou Základní školu Eden se zaměřením na sport. Jeho snem je ale studovat práva. O své budoucnosti se Filip rozhodl před půl rokem. Maminka Simona ho jen lehce naváděla.

"Školu jsme vybírali spolu. Na gymnázium jsem ho přihlásit nechtěla, protože se bojím, že by nenašel uplatnění, kdyby nešel na vysokou školu." Maminka s Filipem ale na druhé straně ani neuvažovali, že by mohli zvolit i sportovní školu: "Tím, že s hokejem skončil, teď rozhoduje se pro floorball, tak budu ráda, když bude sportovat, ale nenapadlo nás, že by se mu mohl věnovat ve škole nebo na vrcholové úrovni."

Na škole sice funguje kariérové poradenství, rodiče pomoci odborníků ale moc nevyužívají. K dispozici přitom mají i psychologické testy a hlavně za školní léta ví, na co dítě má, říká ředitelka školy Jana Churáčková. "Máme spíš problém v tom, že se některé děti přeceňují. Vyberou si školu, o které my víme, že úrovní je nad jejich možnosti. Někdo se sem vrátí, chce přihlášku a zkusit přijímačky znova, protože první pokus nevyšel."

Za přeceňováním a přehnanými sny jsou ale často a většinou rodiče žáků, myslí si výchovná a kariérová poradkyně na škole Helena Kofroňová. "Jsou tady chlapci, kteří patří do učebního oboru a měli by tam perspektivu. Rodiče jim ale vybírají střední školy s maturitou, kde podle mě budou mít velký problém. Snažíme se mluvit s žáky i rodiči, ale moc to nepomáhá. Mají zkrátka představu, že dítě dosáhne na maturitu. Rodiče za námi pro radu moc často nechodí."

Učňové u CNC soustruhu|foto: Roman Verner

Z touhy po vzdělání se pak rodí přihlášky na gymnázia, která pomalu jako jediná pořádají přijímací zkoušky. Budoucnost dalšího studia je pak jasná. Jenže, víc než polovina školáků, kteří chtějí studovat na univerzitě, později přehodnotí výběr oboru. Ukázala to loňská analýza společnosti Scio a Bohumil Kartous na tom nevidí nic špatného.

"Je to vlastně pozitivní jev. Je špatné nutit čtrnáctileté a patnáctileté děti, aby si vybíraly, co budou příští život dělat, když to nevíme ani my, kterým je dvacet, třicet i čtyřicet let. Protože nároky trhu práce, ekonomiky i společnosti se mění rychle a ty změny budou přicházet a budou přicházet častěji."

Ministerstvo školství chce podpořit hlavně přírodovědné a technické obory. Zároveň by ale středoškolské vzdělání mělo být víc prostupné.