Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí: KPZky jako alternativa k nákupu na trhu

Komunitně podporované zemědělství nefunguje čistě jako bedýnkový odběr, kdy si zákazník zaplatí mix zelovoce a ten mu přijde, ale spíše na partnerském vztahu mezi farmářem a odběratelem. „Jde spíše o princip fungování vztahu farmáře a skupiny, kdy se spolu domlouvají na odběru například biozeleniny na určitou sezónu. To znamená, že je komunita lidí, kteří se spolu domlouvají na získávání kvalitních produktů za solidární ceny pro obě strany v rámci nějakých závazků,“ říká Anička.

Tyto závazky nejsou jen na straně farmáře – dodat ovoce nebo zeleninu –, ale také u spotřebitele. Farmář obvykle odpovídá za to, aby byla zelenina vypěstovaná, někdy i expedovaná, naopak člen skupiny KPZ, zkráceně jedné „kápézetky“, zeleninu nejen odebírá, ale někdy také přiváží a rozděluje mezi členy místní skupinky a přebírá na sebe i riziko, pokud třeba úroda nebude ideální. V některých kápézetkách dokonce členové jezdí i pěstitelům pomáhat na pole. „Ale to je individuální. U nás je to dobrovolné, máme možnost otevřených dnů, kdy se jezdíme podívat na farmy, můžeme se zapojit do prací, ale není to povinná součást členství. V jiných kápézetkách v rámci členství musíte odpracovat třeba 50 hodin za sezónu, záleží hodně i na potřebách farmářů a samotných členů a také vzdálenostech,“ dodává Černá.

V případě, že se opravdu úroda nepovede, například z důvodu špatných podnebných podmínek, pak přebrat odpovědnost znamená to, že farmáři necháme peníze za zeleninové „předplatné“ i při nedodání domluvených podílů. „Častěji se ale stane, že v rámci určitého období vypadne například určitý druh zeleniny nebo máte snížené množství některého produktu. Většina farmářů ale tohle dokáže v rámci sezóny vykrýt, to znamená, že vám třeba v jiné části sezóny přidá.“ Dá se tedy říct, že odběratelé musí doufat, že málokdy přijde na pěstitele tak smolné období, aby nebylo nic. „Na toto riziko upozorňujeme, ta komunita je právě proto takto nastavená. Aby i v případě, že by nebylo vůbec nic, farmář svoje peníze dostal a mohl přežít a pěstovat i příští rok. Tenhle přístup není pro všechny,“ doplňuje Anička.

Komunitně podporované zemědělství a zapojení se do jedné z místních skupin může být dobrým způsobem, jak se dostat k základním ekologickým potravinám za přispění nejen peněz, ale také vlastní práce|foto: Foter,CC0 1.0,©

Samotná Anna se už delší dobu stará o jednu z pražských komunitních zahrad, po čase si ale uvědomila, že v malém se toho nevypěstuje dostatek. I to byl jeden z důvodů, proč se začala zajímat o kápézetky. „Chtěla jsem kvalitní zdroj jídla pro svoji rodinu a znát farmáře, který ji pro nás pěstuje, zároveň také ekologičtější přístup k jejímu získávání. Chtěla jsem to propojit i s tou komunitou, protože lidi kolem měli podobné zájmy. Já v té době, kdy jsem začínala, byla na mateřské dovolené, takže jsem se rozhodla do toho svůj čas investovat – abychom mohli tento zdroj pro své přátele a pro sebe mít.“

Právě investovaný čas členů KPZ a přímá cesta farmář–spotřebitel ovlivňují i výslednou cenu, která obvykle bývá o něco nižší než například u bioprodukce v běžné obchodní síti. „Ovšem je to různé, záleží na možnostech farmáře a nechceme tlačit na to, aby prodal za nejnižší možné peníze, za které ho nutí prodávat například velkoobchody,“ dodává. Většinu zemědělců zapojených do KPZ podle Černé tvoří menší producenti. „Jedná se většinou o ekologicky smýšlející farmáře, pracující udržitelným způsobem jak s půdou, tak s živočišnou výrobou.“

Komunitně podporované zemědělství a zapojení se do jedné z místních skupin tak může být dobrým způsobem, jak se dostat k základním ekologickým potravinám za přispění nejen peněz, ale také vlastní práce. A to i v případě, že nám při samostatném pěstování pod rukama zahyne i prostý kaktus.