Češka Radouch létá s drony na ukrajinské frontě. „Svoboda není samozřejmost, proto tu jsem,“ říká

Co vás vedlo k tomu jít bojovat na Ukrajinu?

Asi ze všeho nejvíc to byla otázka svědomí a výchovy. Od dětství mě rodiče vychovávali k lásce ke svobodě a smyslu pro spravedlnost. To jsou hodnoty, k jejichž udržení je nutná aktivita.

Čtěte také

Krupař: Ukrajinští vojáci jsou utahaní. Čekali by větší podporu, ale vidí, že společnost si zvykla

Svoboda není samozřejmost a spravedlnost nevzniká sama od sebe, ale až v tu chvíli, kdy se někdo postaví na její stranu.

A to platí v jakémkoliv měřítku, ať už jde o šikanovaného spolužáka, nebo o tento extrémní případ, kdy jde o napadenou zemi. Na tom principu se nic nemění. Ale moje rozhodnutí bylo bolestné a pořád trochu je.

Jak složité bylo dostat se přímo na ukrajinskou frontu? Jak náročný výcvik jste musela absolvovat? Co všechno jste kvůli tomu musela zařídit?

Složité to v principu nebylo, když nepočítám psychickou přípravu, která mi zabrala poměrně dost času. Protože to znamenalo vzdát se života, který mi byl vlastní, a jít do něčeho úplně cizího.

Samotný vstup do armády je poměrně přímočarý administrativní proces, a to dokonce i pro cizince. Zcela logicky jsou všichni nesmírně nápomocní. Dodáte osobní údaje, projdete vojenskou lékařskou komisí. Když jste cizinec, tak vás ještě čeká bezpečnostní prověrka, ta zabere nějakou dobu.

Ale potom už následuje základní výcvik, ten trvá zhruba měsíc a půl. Pokud chcete mít garantovanou konkrétní pozici, což v mém případě bylo, tak vás čeká ještě výcvik profesní, který trvá přibližně podobnou dobu jako ten základní. V mém případě se jednalo o specializaci na FPV drony.

Enormní náklady

Co všechno to obnáší? Jak vypadá váš běžný den na frontě, pokud tedy něco jako běžný den existuje v této situaci?

Otázku bych možná zobecněla spíš na běžnou směnu, což je týden na frontě, protože dny se tu slévají jeden do druhého.

Jako dronaři většinou pracujeme ve čtyřčlenných týmech. Pracujeme ze sklepů nebo blindáží (krytý zákop na ochranu před dělostřeleckou palbou, pozn. red.), kde je místa asi jako ve větší lednici a soukromí přibližně jako v čekárně u doktora. A sledujeme živý přenos aero rozvědky. Ta monitoruje pohyb nepřítele.

Čtěte také

Boháč: Ukrajinci nemají důvod přestat bojovat, dokud nedostanou opravdové bezpečnostní garance

My čekáme na pokyn k zásahu. To znamená, že dostaneme souřadnice, a pak už jedeme v rychlém sledu. Připravujeme navigátora, vynášíme dron s municí pro příslušné zadání. Současně vynášíme druhý dron, který nám zajišťuje signál přes retranslátor, a letíme.

Všechno se snažíme udělat co nejrychleji, aby cíl zůstal, pokud možno, co nejblíž místu, ke kterému jsme dostali souřadnice. A samozřejmě, pokud jsme pod palbou, tak zadání neplníme.

Jak jste na tom s vybavením? Chybí vám v téhle chvíli něco?

Je to takové ano i ne. Protože musíme být neustále vybavení tak, abychom mohli na pozicích pracovat. Nemůže se stát, že by nám něco chybělo tak kriticky, že by nám to práci neumožnilo. Takže musíme často improvizovat, aspoň v nějakém režimu.

Ale náklady na to, aby to fungovalo, jsou enormní. Všichni se skládáme z našich platů. Jsme velmi vděční za to, že máme spoustu dárců, kteří nám pomáhají. Nejčastější náklady jsou spojené s opravou aut, nebo právě s opravou některých dražších technických komponentů.

Dopad Trumpových kroků

Když Spojené státy nedávno přerušily na čas sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou, pak je tedy zase obnovily, pocítili jste to?

Pokud mám mluvit čistě jenom za nás, tak s ohledem na náš úsek fronty a charakter bojů na první linii jsme v tomhle smyslu pokračovali bez citelných změn.

Ale v širším měřítku to byl šok, protože, a to bude znít jako klišé nebo ohrané moudro, ale informace jsou pro nás asi nejzásadnější zbraň. Pokud by výpadek trval déle, tak jejich ztráta dolehne velmi brzo i na nás.

Čtěte také

Landovský: Ukrajina zná svou historii i ruskou věrolomnost. Přesto teď usiluje o přerušení bojů

Takže ta výluka byla tak krátká, že se nestačila projevit, aby narušila vaši práci?

Na našem úseku fronty ne. Samozřejmě, v brigádách, kde jsou pro práci důležité momentální, přesné, časové a místní strategické pozice, tak tam už mluvíme o něčem trochu jiném. Ale pro nás to neznamenalo žádné změny v práci.

Jak na vás konkrétně a na vaše ukrajinské spolubojovníky působí, co všechno se děje po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu? Má to hmatatelný vliv na morálku?

Tohle je zajímavá otázka a správně položená, protože se neptáte obecně na ukrajinskou společnost, ale přímo na spolubojovníky. V tom je ohromný rozdíl.

Tím, jak válka už trvá dlouho, tak u většiny přímo z fronty vidíte, že z vyčerpanosti a z neustálého nasazení mají zájem spíš už jenom o to dění, který se jich v danou chvíli, ale opravdu v danou chvíli bezprostředně týká. To znamená, jaký dostanou rozkaz, jestli a kdy půjdou na pozice, s kým půjdou na pozice. Nebo kdy se uvidí s rodinou, to je samozřejmě velké téma.

Opravdu málokdo má dostatek energie uvažovat do budoucnosti v kontextu celosvětového dění. A už vůbec o tom vést debaty. Pokud chci s někým probírat geopolitiku, tak to paradoxně spíš bývají lidé, kteří jsou dál od fronty.

Čili vliv na morálku má aktuální dění v tomto směru minimální. V některých ohledech je život tady o dost jednodušší a smrsknutý jenom do věcí, které se vás bezprostředně týkají.