Čína v Bosně a Hercegovině investuje hlavně do energetiky. Projekty jsou často netransparentní a neekologické
Infrastruktura, energetika, obchod a doprava. Na tyto oblasti se nejvíc soustředí čínské firmy v na Balkáně. V Bosně a Hercegovině jsou to hlavně ty první dvě oblasti, do kterých investují nejvíc. Předseda koalice na ochranu řek Bosny a Hercegoviny Robert Oroz dokumentuje pomocí dronů postup výstavby hydroelektrárny Ulog na řece Neretvě.
Koalice na ochranu řek spojuje asi 20 organizací z celé země a podporuje místní lidi, aby se aktivně účastnili rozhodování o plánech výstavby vodních elektráren v Bosně a Hercegovině.
Čtěte také
„Je to jen malý dron, takže uvidíme, jestli zvládne vítr,“ vysvětluje Robert Oroz. „Támhle vidíte? Jak je to tam rozkopané – tam bude brána. Tunel vede celým tím kopcem, necelé tři kilometry. A z druhé strany toho kopce bude strojovna - takže tam budou turbíny a další technická zařízení. Ta brána bude vysoká 53 metrů. Tahle hydroelektrárna bude pokrývat špičkové zatížení - takže bude pracovat – třeba když bude vyšší cena elektřiny, nebo bude prostě nějaká vyšší poptávka... A bude se tak spouštět velké množství vody,” říká Oroz.
Hydroelektrárnu nedaleko města Ulog staví na řece Neretvě čínská společnost Sinohydro Corporation Limited, investorem je firma EFT, kterou vlastní srbský podnikatel Vuk Hamović.
Ekologové v Bosně si dlouhodobě stěžují na to, že stavba elektrárny znečišťuje řeku Neretvu, problém je ale i to, jaký dopad může elektrárna mít na tok řeky a na životní prostředí.
Čtěte také
„To co tu vidíme, je hora Treskavica. A Treskavica dostala jméno podle toho, že je nestabilní, doslova se často otřásá,” vysvětluje Oroz.
„Ve 30. letech minulého století přišel jeden takový, docela silný otřes. A přímo na tomto místě se sesula půda, ucpala tok řeky, došlo k přirozené akumulaci. Nahoře se vytvořila vodní nádrž, a když se přeplnila, udělala se průrva v tom ucpaném místě. Následná vlna zničila mnoho vesnic v okolí řeky dál po proudu. Dost lidí samozřejmě i zemřelo, bylo dost materiálních škod. Víte, byli i tací, kteří si všimli, že Neretva neteče, nebo že teče jen málo a že to není jen tak. Včas se přesunuli dál do vnitrozemí a na vrcholky hor. Ale ostatní to smetlo,” dodává ekolog.
Elektrárny a ryby
Stavba ale dopadá i na přírodu jako takovou, třeba na život ryb. „Problém je třeba otázka rybích přechodů,“ říká.
„Dost malých hydroelektráren, které postavili v Bosně a Hercegovině, nemají vůbec žádné rybí přechody. Tím je narušená přirozená migrace ryb. A ty vodní elektrárny, které je mají, je mají často jen proto, aby to bylo v papírech v pořádku, ale vlastně nejsou dostačující - často nejsou průchodné - buďto kvůli naplavenému znečištění, anebo jsou cíleně ucpané, aby byl proud vody k výrobě elektřiny co nejsilnější. Ale ryby potřebují migrovat.”
Čtěte také
„Víme, na podzim se některé ryby přesouvají. Máme jedno takové národní pořekadlo: List pod vodou, ryba nad vodou. Protože se přesouvají kvůli tření. Vajíčka kladou v potocích a hledají ten správný písek. Pokud jsou zrnka písku hodně velká, voda ta vajíčka vyplaví. Pokud je zase písek moc jemný, zrnka ucpou póry na vajíčkách a ty se pak nemohou rozvíjet. Vytvářením zábran v toku řeky se ale migrace ryb zastaví, ryby se časem začnou pářit s příbuznými jedinci a často dochází k rozvoji specifických nemocí a postupně až k vymírání. Je tu velký počet zvláště citlivých druhů ryb, jsou to často endemité a ubývá jich,” vysvětluje ekolog a aktivista Robert Oroz.
O dalších projektech Číny v Bosně a Hercegovině mluví novinář Irvin Pekmez, který pracuje pro Balkánskou investigativní sít BIRN.
„Čínský vliv – a teď se bavíme o škodlivém vlivu, tím se rozumí takový, který není v souladu s tím, co většina obyvatel Bosny a Hercegoviny považuje za svou budoucnost. Tedy přibližování se k EU a k NATO. Takže ten Čínský vliv je hlavně ekonomický a více se soustředí v Republice Srbské, jedné z částí Bosny. A myslím, že můžu říct bez nějakého vykrucování, že čínské firmy si cestu do Republiky Srbské našly přes sousední Srbsko - tam už jsou etablované.“
Čtěte také
„Působení čínských firem je často dost problematické. Jejich negativní vliv se v podstatě dá shrnout do několika bodů. Jedním z těch nejvážnějších je absence transparentnosti. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny nemají možnost nahlédnout do dokumentace různých čínských projektů – ať už jde o stavbu dálnice, tramvajových kolejnic, nebo hydroelektráren. Další velký problém je symbióza vlády a čínských firem, která má často velkou mediální pozornost a je prezentována jako úspěch, ale o kterých nemáme dost informací. A mluvíme o informacích, které jsou veřejným zájmem.“
Balkan Insight mapoval čínské investice a projekty v BiH, jde o asi 29 projektů v celkové hodnotě asi 5 miliard eur. Které jsou ty nejdůležitější projekty?
My jsme identifikovali řadu projektů v posledních několika letech. Když mluvím o hodnotě, tak to ale neznamená, že jsou ty peníze uloženy. Mluvíme o tom, jakou hodnotu těch projektů uvádějí místní úřady. Jeden z příkladů je třeba projekt rekonstrukce tramvajové kolejnice v Sarajevu - ten projekt získalo konsorcium firem z Číny.
Čtěte také
Celková, konečná cena projektu není známá. Na začátku nějakou cifru úřady uvedly, ale pak samozřejmě přišla ekonomická krize, kterou způsobila pandemie covidu. A konečnou cenu neznáme, máme ale dost důvodů se domnívat, že ta cena je nakonec výrazně větší.
Ta část smlouvy ale nikdy nezveřejnili, nikdy ji neviděla veřejnost. Politici tvrdí, že by to bylo v rozporu se smlouvou banky, která na to poskytla půjčku - to je Evropská banka pro obnovu a rozvoj. A tato banka často půjčuje peníze na projekty, které dovolují podobnou úroveň netransparentnosti.
To by možná nebyl takový problém na západní Evropě, kde je tlak veřejnosti výrazně větší a stejně tak právní systém je silnější a efektivnější, než u nás. Ale v Bosně a Hercegovině to představuje problém. Další velmi netransparentní projekt je výstavba dálnice Banja Luka - Prijedor.
Čtěte také
Čínské firmy dostaly všechny možné práce související s výstavbou té dálnice, a to včetně provozování stavby. Čínská firma SDHS bude i vlastníkem té dálnice následujících asi 30 let. A obyvatelé Bosny nemají přístup k informacím o tom projektu. Nevíme, co se může stát, pokud například jedna ze stran nesplní podmínky smlouvy. Nebo třeba že tu dálnici nebude využívat tolik aut, kolik se čeká. Bude pak muset stát provozovateli - čínské firmě - něco doplácet? To nevíme.
Snažili jste se kontaktovat ty čínské firmy? A dostali jste nějakou odpověď?
Ano, pokaždé jsme je kontaktovali, chtěli jsme s nimi mluvit, snažili jsme se jim volat a psát. Ale já jsem nikdy nedostal přímou odpověď. Ale nemyslete si, že ty firmy nejsou otevřené médiím - ony mluvily s médii. Ale s těmi, které prakticky bez zásahu zveřejňují cokoliv, co ty firmy řeknou. Nám nicméně nikdy neodpověděly.
A nějaká reakce těch politiků, kteří jsou s těmi projekty propojeni?
Co se týče Republiky Srbské, tam vláda opravdu nikdy nijak nekomunikuje. Jediní, kdo nám dali prostor pro otázky související s těmito problematickými čínskými projekty, byla vláda kantonu Sarajevo - to se týkalo opravy těch kolejnic pro sarajevské tramvaje.
Čtěte také
Respektive položili jsme otázky, oni nám slíbili odpovědi i z ministerstva, ale ty nikdy nepřišly. Projekt je dokončen, tramvaje jezdí, jak vidíte… ale to je všechno.
Takové jednání bohužel ukazuje to, že způsob, jakým ty firmy fungují, odpovídá místní politické reprezentaci…
Jak na problémy s těmito projekty reaguje společnost, organizace?
Konkrétně - pokud se bavíme o dálnici Banja Luka - Prijedor, tím se zabývají některé menší i větší organizace. Třeba Transparency International BiH. Ti už dostali dokonce i rozhodnutí soudu, na základě kterého musí ministerstvo v Republice Srbské zveřejnit tu smlouvu s čínskou firmou SDHS. Ale ministerstvo to neudělalo.
Vláda už před dvěma lety prohlásila, že zveřejnění neumožňují investoři. To je dost zajímavé, protože to znamená, že cizí firma - a to ne soukromá, ale státní firma - může blokovat zveřejnění informací, které by měli znát obyvatelé Republiky Srbské a samozřejmě celé Bosny a Hercegoviny…
Čtěte také
Ještě chci doplnit, že Čína je u nás dost zaměřená na energetické projekty. To znamená, že tu často staví hydroelektrárny, nebo i jiné elektrárny. Staví je ale na místech, kde mohou významně znečistit životní prostředí a ohrozit přírodu i jinými způsoby. Já jsem pracoval na jednom případu výstavby větrné elektrárny u města Livno.
Koncesionář toho projektu je zase čínské konsorcium. Víme, že jedna nebo dvě turbíny tam ale postavili na soukromém pozemku - a to ve spolupráci s lokální i kantonální vládou… Tím se teď zabývá soud. Nemáme důkaz, že to udělali schválně. Podobné omyly by ale mohly i dál lákat do Bosny firmy, které se moc nestarají o domácí zákony a soukromé vlastnictví místních lidí…
Prezident Srbska byl na konferenci v Pekingu a prohlásil tam, že dokud není Srbsko v Evropské Unii, tak musí z něčeho žít a proto spolupracuje hojně s čínskými firmami. Je tohle motivace, kterou s ním sdílí i politici v Bosně?
To je otázka, kterou i já často pokládám svým respondentům. Na základě toho, co já vím a co jsme za několik let práce ukázali, je, že vláda v Republice Srbské rozhodně preferuje spolupráci s čínskými firmami.
Čtěte také
A to zřejmě proto, že oběma stranám vyhovují netransparentní smlouvy. To je taková, jak bych to řekl, klasická balkánská mantra - aby vlády byly co nejvíc uzavřené, musejí spolupracovat s jinými velice uzavřenými vládami a firmami. Firmy z Číny jsou ideální - méně transparentnosti znamená i méně odpovědnosti.
Mnoho čínských projektů na Balkáně souvisí s projektem Nové hedvábné stezky - ty infrastrukturní projekty, jako je třeba vysokorychlostní trať mezi Bělehradem a Budapeští a další podobné mají urychlit distribuci čínských zboží z přístavu v Řecku až do centrální Evropy - jakou roli v tomhle zaujímá Bosna a Hercegovina?
Myslím, že u nás neexistuje podobně důležitý projekt, jako je ta trať Bělehrad - Budapešť. Dálnice Banja Luka - Prijedor je lokální věc, prostě spojuje dvě města - jasně, jednou se možná protáhne i dál.
Čtěte také
Ale to je zřejmě otázka vzdálené budoucnosti. Projekty u nás jsou všechny lokálního charakteru - čínské projekty u nás jsou momentálně na první pohled soustředěné vyloženě na výdělek. A to znamená návrat peněz za 20 - 30 let - jsou to koncesie, půjčky.
Ty jsou ale netransparentní a my ani nevíme, jaký úrok bude Bosna a Hercegovina z peněz daňových poplatníků platit. Ale zpátky k Nové hedvábné stezce - možná existuje část té iniciativy, která zahrnuje i projekty v Bosně. Ale opět - neexistuje nic tak podstatného a zásadního, jak o je rychlé vlakové spojení mezi Bělehradem a Budapeští.
Dodává novinář Irvin Pekmez. O projektu dálnice mezi Banja Lukou a Prijedorem mluví novinář Goran Katić, který pracuje pro Radio Svobodná Evropa.
Specifikum smlouvy o výstavbě dálnice mezi Banja Lukou a Prijedorem je to, že je tajný. Takže doposud neznáme konkrétní podmínky té smlouvy - a to je v podstatě jeden z klíčových projektů u většiny čínských projektů v Bosně a Hercegovině a zřejmě i na celém Balkáně.
Čtěte také
To je veliký nedostatek transparentnosti, málo kontaktu s veřejností. Je možné, že místní vláda se bojí zveřejnit tu smlouvu, aby náhodou nepřišli o další projekty - protože posledních několik let v Republice Srbské většinu projektů dělají hlavně čínské firmy.
Existuje v Bosně nějaká organizace, média, která se zabývají těmito projekty?
Ano, jsou tu takové organizace, i média - ale mnoho médií je v Bosně spojeno s vládou. Ale jsou tu taková, která se jsou kritická k vládě. A pak je tu třeba centrum pro životní prostředí - ekologická organizace, která je jednou z nejsilnějších v celé Bosně, existují už asi 10 let a mají dobrou reputaci. Ale vidíte, že i když se snaží a dá jim v některých případech za pravdu i soud, tak vláda často prostě nijak nereaguje.
V Republice srbské existují silné represivní zákony - třeba zákon o trestání pomluvy, teď se mluví o možnosti přijmout zákon o zahraničních agentech - ty ohrožují organizace občanské společnosti i média - cítíte se být i vy ohrožen?
Nedávno se v Republice Srbské změnil zákon o pomluvě, který se znovu přesunul do oblasti trestního práva. A to se samozřejmě pojí s velkými problémy, s vyššími tresty (nejen pokutami v řádech několika tisíc eur, ale i vězením).
Čtěte také
Jestli se já bojím - no, pokud na to koukáte v kontextu demokratického právního státu, tak si asi řeknete: tak co, prostě piš pravdu, všechno bude v pořádku, nikdo tě nemůže nařknout z pomluvy.
Jenže já žiji a pracuji v zemi, ve které vládne jenom korupce. Obecně je tu velice malá důvěra v politickou reprezentaci nebo třeba v soudy. Takže tohle je prostě jen další nebezpečné omezení svobody slova a svobody médií. Uvidíme, jak se bude zákon o pomluvě uplatňovat a samozřejmě jsem zvědavý, jestli přijmou zákon o zahraničních agentech - nevidím jediný důvod, proč by k něčemu takovému politici v Republice Srbské nepřistoupili…
Určitě to všem médiím a organizacím zkomplikuje práci. Hlavně tedy těm, které dostávají peníze ze zahraničí, protože budou určitě muset pečlivěji prokazovat všechno, co dělají, za co utratily peníze, odkud je přesně dostaly a tak podobně.
Dodává novinář Goran Katić z Radia Svobodná Evropa. Problematičnost čínských projektů je do velké míry zodpovědností bosenské politické reprezentace - to si alespoň myslí politik a předseda Mladých sociálních demokratů při Sociálně demokratické straně Bosny a Hercegoviny Suad Beganović.
Já jsem zaměstnaný v SDP - sociálně demokratické straně. To nemá nic společného s Čínou. Nicméně jsem vůdcem mladých sociálnách demokratů a byl jsem pozván na univerzitu v Číně. Tam jsme byli 7 dní, tím začala moje velice omezená spolupráce třeba s čínskou ambasádou a různými čínskými organizacemi. Ale nikdy jsem nebyl nějaký lobbista nebo něco podobného….
Já jsem četla nějaké vaše články, které se týkají čínského byznysu v Bosně a je zřejmé, že ho spíš vítáte, než odmítáte…
Já jsem se zajímal o čínské projekty už dřív, předpokládám, že si všimli, že jsem aktivní, píšu o nich a tak a pozvali mě do Číny. V rámci Nové hedvábné stezky se Čína soustředí i na posílení nějaké kulturní spolupráce - asi to zní trošku podivně, protože z toho neplynou žádné zisky, ale dává to smysl. Oni to vnímají jako investici do budoucnost - někdo z nás se totiž pravděpodobně jednou stane politikem na vyšší úrovni, bude to někdo, s kým oni budou moci jednat a mluvit.
To je hodně zajímavé a samozřejmě i logické - dělají to určitě i jiní geopolitický hráči. Zajímá mě, na které politiky se Čína v Bosně a Hercegovině v tomto směru nejvíce soustředí - jsou to hlavně sociální demokraté?
Oni preferují rozhodně strany, které jsou na levém spektru. SDP má tu výhodu, že je následovník komunistické strany Jugoslávie. Ale SDP dlouho nebylo přítomné ve vládě - prakticky 8 let moje strana nijak neparticipovala v té oblasti politiky, která je podstatná při spolupráci s jinými zeměmi, při tvorbě mezinárodní politiky a tedy i při budování vztahů s Čínou. Čínské firmy preferují levicové strany, jako je SDP, ale samozřejmě jednají s politiky ze všech stran v Bosně a Hercegovině.
Často se mluví o tom, že čínské projekty v Bosně jsou dost netransparentní - souhlasíte s tím?
Myslím, že není moc rozdíl mezi tím, jak transparentní jsou čínské projekty a jak transparentní jsou ty, které k nám přicházejí z jiných zemí. Já jsem obeznámen s těmi texty novinářů, kteří kritizují čínské projekty, zmíním jeden příklad. V Sarajevu bylo potřeba vyměnit tramvajové kolejnice - čínské firmy měly na starosti stavební práce, investor byl stát, respektive Kanton Sarajevo a peníze poskytla Evropská banka pro obnovu a rozvoj.
Ale kantonální vláda v Sarajevu je zodpovědná za transparentnost a za výdaje na ten projekt. A jsou povinni ukázat všechny účty obyvatelům. Když to vláda neudělá, není to přece chyba čínských firem, ani banky.
Čínské firmy jsou v tomto případě zodpovědné jen za to, aby dobře odvedly dobrou práci. Transparentnost je zodpovědností vlády. A stejně je to s kvalitou těch projektů - pokud stát chce šetřit, zvolit levnou variantu nějakých projektů, s levnými materiály - no, to je jako když stavíte vlastní dům že? Pokud vezmete nejlevnější materiály, nemůžete pak stavaře vinit z toho, že ta stavba není nejkvalitnější.
Proč ale tedy stát nezveřejňuje všechny informace o těchto projektech? Pokud je vše v pořádku s těmi projekty, tak to přece nemůže být problém zveřejnit…
Já nejsem právník. Předpokládám, že když se takové projekty podepisují, hlavně pokud jde třeba o nějaké technické detaily, tak ve smlouvách existuje nějaká garance, že se různé technologické postupy nezveřejní.
Čtěte také
Že to know-how dané firmy nebude k dispozici i pro konkurenci. Ale my samozřejmě mluvíme hlavně o tom politickém aspektu - kolik peněz se vydá na který projekt, kdy se musí co zaplatit, samozřejmě musejí být známé termíny, podmínky smluv, půjček a tak dále. To je třeba sledovat. A my k tomu samozřejmě máme i státní instituce, jejichž úkolem je dohlížet na veřejné zakázky. Ty instituce mají ostatně i přístup k dokumentaci a mohou pročítat konkrétní smlouvy. Takže opět - je to zodpovědnost státu. A v případě, že čínská strana udělá něco špatně, tak je zase zodpovědností státu vymáhat na základě smluv penále a náhrady.
No to je samozřejmě ideální stav, a v mnohých zemích to tak skutečně funguje, ale k podobným detailům má mít přístup i občanská společnost - třeba v Česku na to máme zákon o svobodném přístupu k informacím…
Jasně, pokud je nějaký problém, tak to veřejnost musí vědět. Ale musí tu informaci dostat od státu. Protože jsou to veřejné peníze, státní investice.
A existuje tedy důvěra veřejnosti v politické elity? Může si skutečně veřejnost říct: ano, my vládě věříme, že ty projekty jsou pro nás výhodné a jsou i z právního hlediska v pořádku?
Můžu naprosto jistě říct, že neexistuje téměř žádná důvěra veřejnosti v politické elity Bosny a Hercegoviny. A je jedno, o jakých politických stranách mluvíme - posledních 30 let se veškerá politika staví na připomínání války v 90. letech. Neřeší se nic moc jiného. Je tu velká korupce, nezodpovědnost, špatné projekty… Kdykoliv je nějaký nový projekt, vždy existuje určitá nedůvěra veřejnosti. Ale to může být problém i pro tu druhou stranu - skutečnost, že si bosenská vláda vybrala právě ji, už dává podezření, že to nebude třeba úplně čistý projekt.
To je ale přesně to, o čem mluvím - že je prostě potřeba, aby všechno bylo transparentní, aby veřejnost měla přístup k těm informacím a mohla hlídat to, že vláda je zodpovědná a že rozumně nakládá s veřejnými penězi. To se neděje - například v souvislosti s výstavbou dálnice mezi Banja Lukou a Prijedorem - Transparency International dokonce dvakrát vyhrála soud o zveřejnění detailů té smlouvy, i ta čínská firma přistoupila na to, že tedy některé části zveřejnit může, ale vláda republiky srbské to neudělala…
No jasně - tady vidíme, že je ale odpovědná vláda, ne ta čínská firma.
Já rozumím tomu, že čínské firmy v Bosně prostě zajímá byznys a výdělek - ale pracují tu na řadě projektů, které jsou nejen netransparentní, ale taky přispívají k ničení životního prostředí - já jsem navštívila třeba stavbu hydroelektrárny Ulog, kterou dlouhodobě kritizují ekologické organizace v celé zemi. A to je přece velký problém - to, že čínská firma je ochotná přistoupit na problematickou spolupráci s vládou, která je dost možná zkorumpovaná…
Souhlasím s tím, že tohle je očividný problém. A je potřeba u každého problematického projektu najít toho viníka. Mě ale rozčiluje, že ve veřejné debatě se vždy předpokládá, že viníkem je ta čínská firma, nebo prostě Čína. A problém je na naší straně, na straně našich politiků.
Já bych ale čekala, že ty firmy budou samy usilovat o to, aby projekty byly transparentní, protože to přece taky nějakým způsobem vytváří jejich negativní obraz. Ony ale místo toho docela ochotně vstupují do dosti podezřelých a problematických projektů…
Čínské firmy moc nepracují na nějakém svém PR. Jasně, ve veřejném prostoru se občas objeví výraz škodlivý čínský vliv - já si nemyslím, že něco takového tady existuje.
Opravdu ne?
Vždycky když dojde nějaký mocný stát nebo prostě nějaká supervelmoc do nějaké oblasti, tak se začne mluvit o možných důsledcích. Zda třeba ta ekonomická spolupráce nějak dopadá na politiku a společnost. Tedy zda ten ekonomický vliv ta supervelmoc využívá k tomu, aby ovlivňovala politické dění v zemi. A zatím nemám ten pocit, že by Čína něco takového v Bosně dělala.
Jestli to k tomu někdy dospěje - možná ano. Zatím ale jsme schopni spolupracovat se všemi stranami - se západem i východem. Nám se prostě tolik nevyplácí spoléhat se jen na západ - možná, že až vstoupíme do Evropské unie, tak to bude vypadat jinak, smlouvy s Čínou přerušíme, nebo změníme a budeme se moci skutečně zapojit do evropského trhu. Ale zatím spolupracujeme s východem i západem, protože jsme malá země, a potřebujeme diverzifikace a nebýt závislí jen na jedné straně. Protože pokud se pak něco stane, tak budeme první, kdo to pozná a ucítí.
Dodává politik Suad Beganović ze Sociálně demokratické strany Bosny a Hercegoviny.
Pořad Za obzorem o čínském byznysu v Bosně a Hercegovině končí. V dalších dílech se budeme věnovat i jiným zemím na Balkáně, ve kterých jsou čínské firmy ve velkém zastoupeny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
