Denis Côté: „Můj film je velká pizza”

Jeden z nejvýraznějších kanadských tvůrců současnosti se po nedávné retrospektivě svých předcházejících filmů v Praze opět představuje českému publiku. Denis Côté (*1973) žije ve frankofonním Quebecu. Dříve pracoval také jako filmový kritik, filmařskou kariéru zahájil snímkem Les états nordiques (Drifting States), v Česku se také promítaly jeho filmy Curling, Radisson nebo esej-dokument Bestiář. Novinka Vic+Flo viděly medvěda získala při světové premiéře Cenu Alfreda Bauera na Berlinale. Rozhovor s charismatickým a nesmírně sympatickým tvůrcem pro Čajovnu vznikl nedlouho před letošním varským ročníkem, a to na Transylvánském festivalu v rumunské Kluži.

Ukázky z rozhovoru vám nabízíme níže také v přepisu.Ve vysílání Čajovny 27. července rozhovor doprovodilo také interview s programovým ředitelem MFF Karlovy Vary Karlem Ochem o letošním programu přehlídky. Poslechněte si záznam!

Trailer filmu Vic+Flo viděly medvěda:

Denis Côté: „Můj film je velká pizza” Odkud se vzal příběh Vic+Flo viděly medvěda? Respektive, jak jste vytvořil postavy Vic a Flo, na kterých film stojí?

Otázka inspirace mě vždycky dost děsí. Já s filmem nikdy nezačínám u konkrétního námětu, u něčeho, co jsem četl v novinách nebo podobně. Spíš přemýšlím o herci, chci něco vystavět okolo jeho osobnosti, a pak mě to zavede zpátky k tématům, která mám hodně rád, jako jsou lidé žijící trochu na okraji společnosti. A řekl jsem si, že tentokrát je čas natáčet o ženách – po těch šesti nebo sedmi filmech, ve kterých jsem se zabýval muži. (...) Takže takhle jsem si našel téma. A na papíře, při psaní scénáře, je to jako hra...

Film začíná úplně jako komedie. První scéna je dost vtipná. Diváci se dost smáli, aspoň na projekci na Berlinale, na které jsem byl já. Takže je to pro diváka takový klič k filmu, jakkoliv řada dalších událostí zobrazených ve filmu rozhodně není komediálních?

Ano, film začíná vtipně. Koukáte na ty venkovské burany, ale víte, že se to ještě nějak vyvine. (...) Slyšíte signál: vydržte, něco se rozhodně semele. Tenhle film skončí na podivné notě. Připravuju vás tím. Je to hra s publikem. Trochu jako Hitchcock, když ohlašoval příchod záporáka hudebním motivem: „Nebojte se, už jde!”. Tahle varování publika mám hodně rád. A nevadí mi, když se o filmu mluví jako o hře.A chtěl jsem, aby závěr byl tragický a hezký zároveň. Doufám, že to tak funguje. Ve filmu je černý humor, drama, komedie... Ten film je velká pizza a já jsem si jen potřeboval být jistý, že bude držet pohromadě. (...) Někdy se toho dost bojím, no, ale zatím to funguje...

Znáte esej Filmy Denise Côtého: When Things Go Wrong?

Denis Côté |foto: Vladimír Lacena

Jo, znám, to napsal ten Polák, ne? When Things Go Wrong... Ne, to je americký text. V Berlíně jsem měl retrospektivu pod názvem No Comfort Zone. Asi je to způsob jako popsat mojí práci. Jako divák nemáte pohodlí. Nikdy nevíte, jestli z toho filmu nebude za chvíli komedie, dokument, drama, horor. Beru to ale jako kompliment.(...)

Máte jako divák rád jednoduché příběhy?

Jednoduchost je znakem vyzrálosti. Myslím, že kdybych byl schopný udělat perfektní jednoduchý film, určitě bych mu dal přednost. Ale zatím jsem nevyzrálý a mladý a rád věci dekonstruuju. Ale před pár dny jsem viděl Like Someone In Love od Abbáse Kiarostamího a ten film byl tak jednoduchý a tak komplexní zároveň! Tomu říkám mistrovství. Vyprávět jednoduchý příběh a mít další v něm vrstvy a vrstvy významů...

Ještě k Bestiáři, vašemu předcházejícímu filmu, který je sestavený pouze z nekomentovaných záběrů zvířat v zoologické zahradě bez dialogů. Byla to pro vás pozorovatelská škola? Rozhodně. V něm šlo prostě o kinematografii. Jak se dívat na něco jednoduchého, ne spektakulárního a najít v tom něco hypnotického. Jak stvořit řeč toho filmu tím, že budete pouze sledovat ta „hloupá“ zvířata. Hodně jsem se díky Bestiáři naučil. Právě teď natáčím film ve fabrikách a obchodech kolem Montrealu. Jsou to obchody, na nichž není nic hezkého nebo speciálního. Čtyři stroje a 5 zaměstnanců. Nic víc. A já tam přijdu a říkám si: Nemám příběh, nemám téma, mám jen těch 5 strojů a 4 dělníky. Musím z toho něco dát dohromady, dát vzniknout kinu. Rád pracuju s restrikcemi, a to je to, co mě naučil Bestiář. Nejde o vyprávění příběhu jako Vic a Flo, ale hledání přímo v realitě.Bestiář byl velmi úspěšný, vypadá to, že hodně lidí má ten film opravdu rádo. Já ten film mám taky hodně rád, tak možná bych mohl po téhle cestě pokračovat. Hádám, že se jednou vzdám vypravěčství. Jsem mnohem víc přitahovaný experimentováním, kontemplací nebo pozorováním...

Trailer filmu Bestiář: