Do káhirského metra jedině s ostrými lokty
Pokud v Egyptě zatoužíte podniknout skoro povinnou návštěvu pyramid v Gíze, můžete zvolit běžné dopravní prostředky, ale o mnohé tím přijdete - včetně peněz, které jste mohli ušetřit. Taxík nebo autobus cestovní kanceláře vás doveze až k majestátní Sfinze strážící údolí s pyramidami. Když ovšem podniknete cestu káhirským metrem a divokou jízdu hromadným taxíkem, zbudou vám nejen netradiční zážitky, ale i o to více bankovek na pronájem velblouda.
Kdo zažije v Káhiře na vlastní kůži cestu povrchovou dopravou, asi se při pomyšlení na jízdu tamní podzemkou vyděsí. Pokud ovšem tenhle předsudek překonáte, objevíte až nearabsky čisté a spořádané prostředí. Dvě káhirské linky trochu připomínají metro v Londýně. Tam však nenajdete nástěnné mozaiky s faraonskými motivy nebo dva prostřední vagóny každé soupravy vyhrazené jenom ženám.
Při cestování jediným africkým metrem uplatníte také ostré lokty. Jednak v tlačenici u okýnka, kde za jednu místní libru, tedy za tři koruny, prodávají jízdenky, a potom také při vystupování.
Průnik ven z vagónu si totiž musíte vybojovat. To, co se u nás učí malé děti, Egypťané neuznávají. Místo toho, aby vás nechali nejdříve vystoupit, se na vás okamžitě po otevření dveří začnou valit. S touhle překážkou jsem se popasoval ve stanici Gíza, kam se dostanete z centra města asi za dvacet minut.
Nenechte se však zmást názvem zastávky. Místo pyramid jsem na ulici spatřil jen hustou zástavbu. Obětoval jsem tedy své nízkonákladové cestě další tři libry - asi devět korun - a nasedl s domorodci do hromadného taxi.
"Hele, on je z České republiky. To je paráda. Víš, několik let jsem pracoval v jednom pražském hotelu, takže to tam u vás znám. Moc rád na tu dobu vzpomínám a mám v Praze kamarády. Jedeš k pyramidám? Tak dávej pozor, co ti řeknu. Nejezdi přímo jako ostatní cizinci. Ukážu ti postranní cestu, kudy chodíme my Egypťani. Jestli si chceš najmout velblouda, tak tudy to budeš mít o polovinu levnější. A taky si opatři pití, protože jinak tě u pyramid oberou. A pak přijď do hotelu, kde pracuju. Nechám ti uvařit nějakou prima egyptskou pochoutku," zahrnul mě arabskou přívětivostí a informacemi Prahy znalý spolucestující Mohamed, zatímco řidič si s přeplněným tranzitem na čtyřproudé silnici za plného provozu zkoušel slalom.
Než jsme se s Mohamedem rozloučili, trochu popřel svou nezištnost, když mě předhodil spřátelenému handlíři: "Velký okruh s pyramidami v Gíze a Sakkaře trvá asi pět hodin. Mám koně i velbloudy, můžeš si vybrat, cena je 120 eur. Je to vládou stanovaná cena, žádné okrádání, žádné příplatky, žádný bakšiš. Jako průvodce pojedu já. Uvidíš všechno. Projedeš se pouští, uděláš spoustu fotek. Chceš velblouda? Dobře. K pyramidám tady v Gíze vezmeme koně a do Sakkáry tě pak pošlu s Ahmedem na velbloudu. Jo a platí se teď."
Po téhle agitaci do mě majitel svérázné cestovní kanceláře ve svém domě v zapadlých uličkách káhirského předměstí nalil čaj, cestou k pyramidám rozdal bakšiš policistům na velbloudech, aby udržel dobré vztahy a pak mě na cestu k 16 kilometrů vzdáleným pyramidám v Sakkaře vybavil brigádníkem, který si řekl o dalších 20 eur, a velbloudem.
Ten sice statečně snášel předjíždění od kamionů, když jsme sešli z pouště na silnici, ale stále častěji odmítal nést jednoho, natož dva pasažéry. A svou nelibost dával hlasitě najevo, za což dostával od Ahmeda nejen vynadáno, ale i nespočet ran bičíkem a kopanců.
Nakonec však zvíře s ovocným jménem Banana dosáhlo svého. V půli cesty jsme ho pro celkové vyčerpání a hlavně tvrdohlavost museli vystřídat.
Zvětšit mapu: Pyramidy v Gíze
