František Tichý: Stál jsem před metafyzickým zlem, které jsem nedokázal pochopit

18. duben 2018

Tichého román Transport za věčnost byl vybrán jako nejlepší kniha pro děti a mládež v soutěži Magnesia Litera 2018.

Kniha popisuje dospívání v době protektorátu, předkládá dobrodružný příběh nerozlučného chlapeckého přátelství na pozadí hrůzných událostí druhé světové války. František Tichý se touto knihou vrací k tématům, která zpracoval už v knize Princ se žlutou hvězdou.

Jakýmsi podhoubím, které postupně dalo vyrůst zásadnímu zájmu Františka Tichého o studium období protektorátu a otázce holokaustu, byly jeho rodinné vazby. Prastrýc Josef Jan Kratochvíl, popravený nacisty, se za druhé světové války angažoval v odboji. V rodině Tichých se o jeho veliké osobní statečnosti vždy mluvilo, korespondenci vězněného Kratochvíla a vzpomínky jeho ženy později František Tichý svépomocí vydal a přemýšlel, jak dostat prastrýcův příběh do povědomí více lidí:

Nejlepší cestou, jak sdělit nesdělitelné, je příběh. Prostřednictvím příběhu se člověk může stát součástí oněch událostí.

Tak začala vznikat kniha Transport za věčnost - po biografii Petra Ginze, chlapce vězněného v Terezínském rodinném táboře, který stál u zrodu tamního časopisu Vedem, Tichého druhá kniha s tématem holokaustu; v románu znovuožívá Petr Ginz i Josef Jan Kratochvíl, coby nejlepší kamarád a otec hlavního hrdiny.

Magnesia Litera má své vítěze. Knihou roku je Taberyho Opuštěná společnost

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery získal za svou publikaci Opuštěná společnost ocenění Kniha roku 2018 při vyhlašování výsledků 17. ročníku knižních cen Magnesia Litera 4. dubna 2018 v Praze.

Jaká je nejlepší česká kniha uplynulého roku? Kdo napsal nejlepší prózu a kdo se podepsal pod nejlepší český překlad? O nejvýznamnějších tuzemských literárních cenách se rozhodovalo 4. dubna.

„Říkal jsem si: když těm lidem nedal život možnost doříct to, co chtěli, je potřeba, aby to někdo udělal za ně – aby to poselství někdo slyšel“, vysvětluje František Tichý svoji prvotní motivaci.

Transport za věčnost obsahuje řadu dokumentárních materiálů, třeba útržky dopisů vězněného otce Honzy Kratochvíla, opírá se o skutečný příběh Petra Ginze i dalších chlapců terezínského heimu, využívá reportáže a básně z časopisu Vedem. Samotnému vzniku příběhu knihy ovšem faktografický výzkum nepředcházel, probíhal současně s ním:

Příběh vznikal paralelně se sběrem informací, jednotlivá fakta postupně skládala mozaiku příběhu, všechno spolu organicky rostlo“, popisuje František Tichý, a přibližuje okolnosti vzniku svých knih: „Když dostanu nápad, tak ho zaženu. Vrátí-li se řekněme popáté a já zjistím, že jsem ho plný, začnu psát.

Transport za věčnost

František Tichý je především pedagog, v roce 1993 založil gymnázium Přírodní škola, v jehož čele stojí dodnes. Základní koncept soukromého osmiletého gymnázia vypadá zjednodušeně takto:

Jsme malá škola, kolem devadesáti studentů, a děti tvoří jednu partu. Často jsme mimo Prahu, na výjezdech a v projektech, ve kterých studenti fungují napříč všemi ročníky. A zásadně: všechno, co zkoumáme, veškerá témata, zkoumáme prakticky, konkrétními činnostmi; ať už v terezínském památníku, dětském domově nebo fyzikálním ústavu.

Svůj pedagogický přístup hledal František Tichý už v dobách dospívání, kdy se podílel na vedení oddílu ochránců přírody; postupně jej oslovily spisy a myšlenky Antona Makarenka, Janusze Korczaka, Jana Bosca, hlásí se i k myšlenkám skautingu. Všechny své inspirační zdroje a zkušenosti účinně propojil v konceptu Přírodní školy; jaké jsou jeho další pedagogické plány, čeho by chtěl dosáhnout v oblasti školství?

Mým snem je, aby ten systém, který já považuju za smysluplný, začal fungovat i na jiných školách. Aby i běžné základní školy měly do něčeho takového odvahu jít. Abychom se vrátili k tomu, že nejvíc se dítě naučí, když v kolektivu něco dobrého a smysluplného tvoří. Potom se spousta problémů, které se dnes ve výchově objevují, vyřeší automaticky.

Spustit audio