Írán brutálně potlačil mohutné protivládní protesty

8. prosinec 2019

Írán zažívá nejhorší politické nepokoje od islámské revoluce před 40 lety. Vyžádaly si přinejmenším 180 mrtvých, ale možná i o několik set víc, píše deník New York Times. Nepokoje podle něj vypukly před třemi týdny po náhlém zvýšení cen benzinu o nejméně polovinu. A během prvních 72 hodin už demonstranti v městech po celé zemi požadovali odstoupení vlády.

Na mnoha místech zasáhly bezpečnostní složky proti neozbrojeným lidem ostrou municí. Podle svědků a videonahrávek demonstrovali převážně mladí muži bez práce nebo s nízkým příjmem ve věku 19 až 26 let. Jen v jihozápadní městě Máhšahr Islámské revoluční gardy obklíčily a zabily až stovku neozbrojených civilistů v mokřadu, kam se lidé utekli schovat, potvrdili svědkové a místní zdravotníci.

Čtěte také

Na základě výpovědí mezinárodních lidskoprávních organizací, opozičních skupin a íránských novinářů dospěly New York Times k závěru, že během pouhých čtyř dnů intenzivních násilností bylo zabito nejméně 450 lidí, na dva tisíce dalších bylo zraněno a zhruba sedm tisíc zadrženo.

Při poslední vlně protestů po sporných výsledcích voleb v Íránu v roce 2009 přitom bezpečnostní složky zabily 72 protestujících během deseti měsíců. Bilance těch nejnovějších, které provázelo i vypnutí internetu vládou, začíná vycházet najevo teprve nyní. Nepokoje odhalily obrovskou frustraci Íránců z jejich vůdců a zdůraznily závažnost hospodářských a politických problémů, které vyvolávají americké sankce.

Vláda ceny benzinu zvýšila, aby pokryla rostoucí deficit státního rozpočtu. Sankcemi, které výrazně omezují export íránské ropy, se americký prezident Donald Trump snaží Teherán přimět k vyjednání přísnějších podmínek zastavení jeho jaderného programu. Výpadek ropných příjmů je hlavním důvodem propadu íránského rozpočtu, vysvětluje newyorský list.

Vzpoura chudých

Podle New York Times se zdá, že nejnovější nepokoje probíhaly hlavně v městech a čtvrtích, kde žijí dělnické rodiny s nízkými příjmy. Šlo tak o protesty voličů tradičně loajálních současné vládě. Mnoho demonstrantů svůj hněv obracelo proti nejvyššímu duchovnímu vůdci ajatolláhovi Alímu Chameneímu, který zásah bezpečnostních složek nazval „oprávněnou odpovědí na spiknutí íránských nepřátel doma i v zahraničí“.

Čtěte také

Zabíjení vyvolalo i reakci opozičního vůdce a neúspěšného prezidentského kandidáta z roku 2009 Mír Hosejna Músávího, který je už osm let v domácím vězení. Músáví připsal vinu za brutální zásah Revolučních gard Chameneímu a přirovnal jej k masakru vládních sil v roce 1978, který vedl k pádu šáha Rezy Pahlavího.

Íránské úřady dodnes neuvedly přesný počet mrtvých a zatčených. Ministr vnitra Abdolrezá Ráhmání-Fazlí však přiznal, že v celé zemi proběhly rozsáhlé nepokoje. Řekl, že k nim došlo v 29 z 31 provincií a že demonstranti napadli padesát základen.

Pokud je to pravda, naznačuje to koordinaci protestů, ke které dříve nedocházelo, všímají si New York Times. Íránská média uvedla, že o život přišlo i několik členů bezpečnostních sil.

Podle ministra vnitra bylo při demonstracích poničeno 731 bank, 140 veřejných prostor, devět náboženských středisek, 70 benzínových čerpadel a stovky motocyklů, sanitek a automobilů, včetně policejních.

Krvavý masakr

Nejhorší byl masakr v Máhšahru v provincii Chúzestán, kde žije 120 tisíc lidí, včetně arabské menšiny. Americké noviny hovořily s šesti místními obyvateli, včetně vůdce protestů, reportéra pracujícího pro íránská média, jenž o tamějších nepokojích psal, ale nesměl svůj článek zveřejnit, a jedné zdravotní sestry z městské nemocnice, která ošetřovala zraněné. Všichni promluvili pouze pod podmínkou anonymity kvůli obavám z odplaty Revolučních gard.

Čtěte také

Obyvatelům města se tři dny dařilo ovládat Máhšahr a jeho předměstí, včetně hlavní příjezdové silnice do města a nedalekého petrochemického komplexu. Ministr vnitra v jednom televizním rozhovoru potvrdil, že demonstranti Máhšahr a okolní silnice obsadili. Policii se nepovedlo dav rozprášit a silnice uvolnit, a tak vláda do města vyslala Revoluční gardy.

Jakmile se přiblížily, začaly bez varování střílet na muže blokujících křižovatku a na místě jich několik zabily, vypověděli americkému deníku telefonicky obyvatelé města. Řekli také, že ostatní demonstranti utekli do nedalekých mokřadů a jeden z nich na Revoluční gardy vystřelil. Gardisté je obklíčili, spustili palbu z kulometů a zabili až stovku lidí, sdělili místní obyvatelé.

Členové gard naházeli mrtvé na korbu nákladního automobilu, odjeli a vůz tam nechali. Příbuzní raněných je pak odvezli do nemocnice Memko. Mrtvá těla vrátily úřady rodinám až po pěti dnech a pouze za písemný slib, že neuspořádají pohřeb a nebudou hovořit s médii. I mladík, který mluvil s New York Times, byl postřelen do žeber.

Umírnění oslabují

Dvaatřicetiletá zdravotní sestra z Máhšahru telefonicky potvrdila, že většina raněných přivezených do nemocnice měla střelné rány na hlavě a hrudníku. Řekla také, že jakmile se stav některých zlepšil, bezpečnostní složky je přišly do nemocnice zatknout. Někteří příbuzní raněných proto své blízké do nemocnice jen dovezli a hned ujeli, aby nebyli zatčeni také.

Čtěte také

Týden po masakru zahrnul vládu kritikou v parlamentu poslanec za Máhšahr Mohamad Golmordaj. Jeho vystoupení přenášela televize a zachytily je fotografie a videonahrávky, které se pak objevily na internetu. Golmordaj obvinil vládu, že se dopustila činu, jaký neprovedl ani šáh, a dokonce se popral s kolegy.

Místní reportér z Máhšahru řekl americkému listu, že během třídenních nepokojů bylo ve městě zabito 130 lidí. Desítky dalších byly podle jiných svědků povražděny v dalších městech jako Šíráz nebo Šahriar.

Podle politologů nepokoje značně poškodily prezidenta Hasana Ruháního, který je označován za relativně umírněného, a je tak skoro jisté, že parlamentní a prezidentské volby za dva roky vyhrají zastánci tvrdého jádra. Brutální zákrok proti demonstrantům naznačuje, že rozkol mezi nejvyšším íránským politickým vedením a velkou částí obyvatel sílí, uzavírá list New York Times.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.