Jan Cempírek: Byl to slavný den
Když máme to výročí vstupu do Evropské unie, tak mi to nedá. Budu trošku vzpomínat. Na ten slavný den vstupu, na květen 2004, a přenesu se s dovolením na Šumavu.
Byl jsem tehdy s rodinou na hraničním přechodu Haidmühle – Nové Údolí. Mnozí z vás si ta místa jistě vybaví. Z české strany zde končí železniční trať od Volar, z bavorské strany vede k hranicím úzká silnička.
Prvního májového dne toho roku bylo vše připraveno na velkou slávu. Slunce svítilo, závora zdvižena, lidí jako much. Češi čekali na Bavory.
Konečně se na klikaté silničce objevil zástup lidí. Vyšňořených, vymydlených, v čistých botkách. Občané Haidmühle přicházeli v ústrety novým evropským spoluobčanům. Čím více se blížili, tím více jejich úsměvy mrzly.
Zkrátím to. Toho slavného dne to v Novém Údolí vypadalo jako setkání dvou civilizací. Konzervativní Bavoři versus kreativní Češi.
Našinci totiž pojali akt vstupu do únie jako lidový happenig. Stánky s pivem, utopenci. Pro děti byla v provozu 105 metrů dlouhá, tím pádem „nejkratší“ železnice světa. Jakýsi zpocený, do půl těla svlečený muž vytlačil na malý kopeček vagónek a pak ho nechal působením gravitace sjet opět na původní místo. Vrcholem happeningu bylo pohřbení tuzemského rumu. Hrobem se mu, v pravé poledne, stal porcelánový klozet, jehož záchodové prkénko bylo natřeno na modro a vyzdobeno unijními vlajkami.
Z pohledu přicházejících Bavorů šlo vyčíst, že jemný český humor opravdu nechápou. Zdrželi se jen chvíli, brzy zaveleli na ústup. Zmizeli v zemi spolkové orlice a vtipálkovského českého lva nechali s úlevou za zády. Konec vzpomínky.
Teď je rok 2024 a já budu shodou okolností 1. května opět v Novém Údolí. Vláček tam, myslím, funguje pořád. Polonahé recesisty už ale asi nepotkám. A jsem tak nějak rád. Výročí zapiju nikoliv tuzemákem, ale pivem. V Haidmühle, nebo ve Stožci? Ještě nevím, je to v podstatě jedno.
Související
-
Jan Cempírek: Kámen versus online
Nakupujete na internetu? Nebo raději v kamenných obchodech? Prý už čtyřicet procent Čechů dává přednost „onlajnu“. Já jsem stará škola a když můžu, nakupuju u prodavače.
-
Jan Cempírek: O Voříškárně
Ať už bydlíte v Táboře, ve Strakonicích nebo v Třeboni, určitě znáte ve svém městě lokalitu, o které všichni místní dobře vědí, ale přesto nefiguruje v žádném z průvodců.
-
Jan Cempírek: O prastrýci Vlčků
Při rodinných sešlostech se často sklouzává ke vzpomínání na předky. V naší famílii se tuhle vytasil děda s historkou o prastrýci jménem Vlček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
