Jan Fingerland: Hamás polil Putina živou vodou
Válka mezi Hamásem a Izraelem se stala globální otázkou. A tak se o slovo přihlásilo i Rusko. Vladimír Putin se v problému očividně cítí jako ryba ve vodě. Ruskému prezidentovi trvalo několik dní, než kondoloval Benjaminu Netanjahuovi. A to přesto, že mezi mrtvými a unesenými je hned několik ruských státních příslušníků.
Čtěte také
Putin se také zapomněl zmínit o Hamásu a odsoudit jej. Místo toho při jiné příležitosti vyslovil obavy, aby Izrael nějak neublížil civilistům, což právě z jeho úst zní podivuhodně.
Mezitím si našel čas mluvit s řadou jiných státníků regionu, z Egypta, Palestinské autonomie, ale také Sýrie a Íránu. Ruský ministr zahraničí přijal také generálního tajemníka Ligy arabských států. Jaksi na okraj dodejme, že Moskvu v posledním roce navštívily hned dvě delegace palestinského hnutí Hamás.
Netanjahu na holičkách
Čtěte také
To vše je zdánlivě v rozporu s tím, že Izrael s Ruskem udržoval sice chladné, ale přece jen úzké vztahy. A specificky premiér Netanjahu se chlubil tím, že má s ruským prezidentem vztahy vysloveně přátelské. Měl k tomu své dobré důvody, ale zdá se, že důvěra v Putina byla založena na iluzi.
Putinovo Rusko se stará pouze o své zájmy a ruský prezident vycítil v současné situaci obrovský potenciál. Dění v Gaze a jejím okolí je vynikající způsob, jak zředit pozornost upřenou na dění na Ukrajině. Také stoupají a dále budou stoupat ceny ropy a plynu, to je pro Rusko vždy výhodné.
Z Ruska také zaznívají výroky, které obsahují zřetelný pocit zlomyslnosti, že nejen ruská armáda, ale i ta izraelská může utrpět debakl. Izrael v této roli nevystupuje jako země, s níž má Rusko nějaké vztahy a v níž přinejmenším každý sedmý obyvatel mluví rusky, ale jako součást Západu, proti kterému se Rusko vymezuje.
Čtěte také
Putin ale zřejmě sleduje zcela pragmatickou linii. Vidí, že tato válka a její potenciální rozrůstání vážně poškozuje globální stabilitu a oslabuje západní a prozápadní síly. V chaosu se Putin cítí nejlépe a jeho poslední kontakty s představiteli Číny a Íránu ukazují, že podobně to vidí i další země, které se cítí být vyzývatelkami stávajícího pořádku. Západ bude dále zaměstnán a oslaben, Bidenův plán na další arabsko-izraelské sblížení se odkládá.
Putinovy telefonáty s představiteli arabských států měly ale také demonstrovat, že nikoli Amerika, ale Moskva má nejlepší kontakty v regionu. Putin se tak současně prezentuje jako ten, kdo by mohl sehrát úlohu prostředníka, přinejmenším v dílčích otázkách, jako jsou humanitární koridory nebo osud rukojmí. Byly by to laciné, ale velmi výrazné body pro obnovu globálního respektu, který Moskva ztratila svým útokem na Ukrajinu a pak neúspěšnou válkou.
Co zůstává v mlze
Nezodpovězenou otázkou je, zda se Rusko nějak nepodílelo na vypracování podivně dobře připraveného výpadu do Izraele – nejsou pro to žádné důkazy, ale jisté je, že při minulém střetu v roce 2014 měl Hamás k dispozici ruské protitankové střely, které obdržel z Íránu, Rusko jako kdyby dávalo jasně najevo, že nyní je pro něj Írán důležitější než Izrael.
Čtěte také
Věc má ještě jednu stránku, a to otázku, jak z toho všeho vychází Netanjahuova politika, založená na víře, že premiér je schopen když ne držet Moskvu na izraelské straně, tak aspoň tlumit její spolupráci s jeho nepřáteli, specificky Íránem, který by měl zájem o ruskou raketovou nebo jadernou technologii.
I tato Netanjahuova strategie očividně ztroskotala, ale ne zcela. Pokud v minulých letech dosáhl ruského souhlasu s izraelskými nálety na syrské vojenské objekty přechovávající íránské zásilky Hizballáhu. Je možné, že se díky tomu Izraeli s předstihem podařilo eliminovat řadu střel, které by na něj přilétly z Libanonu, pokud by Hizballáh otevřel další frontu.
Rusko-izraelské vztahy jsou nyní velmi chladné, navzdory zdánlivě nezúčastněnému postoji Izraele vůči rusko-ukrajinské válce. Je možné, že Izrael přece jen nějak skrytě pomáhal Ukrajině, což Rusko vědělo a nyní obrátilo proti Jeruzalému. Jisté je, že zatímco Moskva se postarala o dlouhodobé zhoršení vztahů s Izraelci, Kyjev otevřeně a nevyhýbavě Jeruzalém podpořil, což může mít začas vliv i na rusko-ukrajinskou frontu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
