Kytice květin potěší většinu žen. Umíte ji ale správně předat a vybrat?

Než odejdete z domova někam, kde budete předávat květinu, přesvědčte se, jestli jste vybrali tu správnou a zda jí umíte také správně předat.

Pokud má být příjemcem květiny učitelka, která na sklonku školního ruku, na konci svých sil, napovídá na svém facebookovém profilu žákům a rodičům, že se květina opravdu nedá pít, přineste jí raději prosecco.

Většina ostatních žen bude však květinu milovat. Její velikost a exkluzivitu vybíráme podle závažnosti události – ke 40. narozeninám se plácneme přes kapsu, že se nám nevejde ani do auta, k svátku stačí naopak méně okázalá.

Starším dámám volíme decentnější barvy a styl než slečnám za dobré vysvědčení. Čím je žena mladší, tím barevnější a pestřejší může květina být.

Všichni už dávno víme, že má mít kytice lichý počet květů, kromě smuteční – tam volíme sudou. Pokud víme, že má dáma na květiny alergii, raději se poradíme jakou vybrat, nebo přineseme něco jiného.

A pozor – květiny předáváme zásadně bez papírového obalu. Před očima toho, kdo má kytky dostat, ho samozřejmě na poslední chvíli nesundáváme, to uděláme dřív.

Puget držíme zásadně v levé ruce, abychom měli pravou volnou k potřesení. Nejprve pogratulujeme, pak podáme ruku a až třetím krokem je předání kytice.

Existují samozřejmě i kytice pro muže. Ty jsou decentní, bez dekorací a zdobení. A co kytky v květináči? Většinou se nehodí, darujte raději řezané.

autor: Milan Knotek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.