Le Corbusier 130. Vynikající architekt, špatný urbanista a velmi dobře fungující značka

V roce 1887 se na severozápadě Švýcarka narodil Charles-Édouard Jeanneret. Toto jméno na první dobrou nejspíš naskočí jen studentům umění a architektury. Pokud ale doplníme pseudonym Le Corbusier, jasno budou mít všichni.

Významný teoretik, urbanista a architekt bez formálního vzdělání sehrál důležitou úlohu při vzniku Athénské charty a stojí také za návrhem Pěti bodů moderní architektury. Celý život věřil, že jeho přístup může zlepšit kvalitu života nejen vyšším třídám.

Mezi Corbusierovy slavné stavby patří například budovy Nejvyššího soudu v indickém městě Čandígarh, Národní muzeum západního umění v Tokiu, pařížská vila La Roche či bytové domy ve Weissenhofu v německém Stuttgartu.

Le Corbusier se vyučil glazurování a rytectví hodinových ciferníků. Učitel mu však doporučil věnovat se architektuře. První dům tak Le Corbusier navrhl již ve svých 17 letech pravě pro tohoto pedagoga.

Jan Vondrák, architekt z libereckého studia Mjölk, vnímá Corbusiera jako obrovského vizionáře a skvělého architekta, který kromě jiného ve své době vynikal tím, že se dokázal sám propagovat.

Martin Veselý z projektu Paneláci k tomu dodává, že tento vizionář navíc zásadním způsobem ovlivnil chápání urbanismu ve 20. století. Slabinou jeho urbanistických vizí však byla obtížná komunikace s okolím a nehospodárné přemýšlení, které komplikovalo naplnění jeho vizí.

Působí až neuvěřitelně, že před 90 lety navrhl architektonické postupy, které ještě dnes vnímáme stále jako moderní. Martin Veselý říká, že Le Corbusier sice zásadním způsobem posunul vnímání architektury, ovšem málokde se mu podařilo své urbanistické vize dotáhnout do zdárného konce. Často byly ekonomicky nebo politicky neuskutečnitelné.

Nelze opomenout ani jeho vlastní ideál moderního člověka, který by svými proporcemi odpovídal tamnímu světu. Corbusier toto individuum pojmenoval Modulor a představoval si ho jako ideální prototyp pro „městský život, které potřebuje podmínky pro chov“.

Stojí také za zmínku, že architekt se na několik týdnů propojil se Zlínem. V roce 1935 se jako poradce a konzultant zapojil do tamní výstavby, setkal se s Janem Antonínem Baťou a řešili společně rozvoj jeho projektu. Střetli se však kvůli prosazovanému mottu „kolektivně pracovat, individuálně žít“, které razili Baťové.

V pořadu ArtCafé prozradila více zajímavostí o Corbusierově návštěvě Zlína Ladislava Horňáková, kurátorka sbírky architektury, vedoucí odborného oddělení Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.