Lenhart Tapes & Aziz Konkrite: Staré kazety nevyhazuje, ale zremixujte

Dnes tolik oblíbené provětrávání hudebních archívů má dvě vyústění: jednak znovu vycházejí legendární i méně známá alba, dokazující, jak mnozí tvůrci dokázali předběhnout dobu. A druhak, desítky let staré nahrávky tradiční hudby registrované dosud jen etnomuzikology lákají stále častěji tvůrce, rozhodnuté zpřístupnit je širšímu, převážně mladému publiku formou remixu. Do originálních nahrávek s uměleckým záměrem vkládají ve studiu další nástroje, propojují je s elektronikou, samply a vlastní autorskou vizí, takže vzniká originální reinterpretace lidových písní, ve snaze nezpochybnit jejich původní krásu. Srbský producent, badatel, zvukový umělec, sběratel a vizionářský hudebník Vladimir Lenhart svému dílu pro usnadnění na mezinárodní scéně říká etno noise, pro online magazín Rhythm Passport ale přiznal, že ve svém bělehradském studiu spíš pod hlavičkou Lenhart Tapes na albu Dens vytvořil jakýsi Frankensteinův muzikál.

Zvolil následující postup: celý život sbírá a na bleších trzích kupuje kazetové nahrávky oblíbené hudby a nehledí u toho na žánry, i když rocku, jugoslávskému punku, industriálu a americkému noise z 80. let dával vždycky přednost. Jeho hlavními nástroji jsou kazetový magnetofon a čtyři walkmany, s nimiž pracuje jako turntablista. V momentě, kdy se zaměřil na balkánskou a východoevropskou lidovou hudbu a promíchal ji s kazetami, nenechal nic náhodě a požádal zpěvačku, etnomuzikoložku a klasicky vzdělanou houslistku Tijanu Stanković, aby mu pomohla dbát na to, aby se z nasamplované zvukové palety původní písničky nevytratily.  S dalšími dvěma zpěvačkami – Svetlana Spajić a Zoja Borovčanin – mu to nejen nedovolily, Frankensteinův muzikál proměnily v umělecky silné a zábavné představení.

Mezi nejznámější úchylky hudebního fanouška se řadí návštěvy v antikvariátech a obchodech s deskami. Nejsnáze je pochopí spíš starší generace, schopná strávit nad krabicemi přetékající netušenými poklady dodnes dlouhé hodiny. Pak tu ale máme africká a asijská tržiště s nabídkou alb, kazet a singlů starých desítky let, u nichž se zapálení sběratelé při koupi nejednou rozhodují pouze podle obalů zobrazujících interprety. Je proto ideální, pokud na nich mají v rukách nástroje, a když ne, jakou hudbu koupili, poznají až doma. Identifikovat její autory hudby je v mnoha případech takřka nemožné: neexistují o nich žádné dostupné informace a často je neznají ani samotní prodavači. Něco jiného je, když se v tomto prostředí pohybují sběratelé a producenti přesně tušící co na tržištích a v zastrčených krámcích hledají. Ani jim jména interpretů nic neříkají, za to hudba ano.

Producent Aziz Kaddouri, vystupující pod uměleckým jménem Aziz Konkrite, tržiště už patnáct let objíždí na motorce po celém Maroku a skupuje raritní vinylové desky s hudbou chaâbi, aïta, gnawa, reggada a dalšími lokálními styly. V domácím studiu je pak mixuje s elektronikou, funky 80. let a hip hopem a prastarým nahrávkám dodává estetiku klubové taneční hudby dneška. „Do moderních základů nevkládám marockou hudbu, protože to zní dobře. Než se k tomu rozhodnu, snažím se jí pochopit a když si nejsem jistý, zavolám matce nebo přátelům. Ta hudba je plná metafor, různých významů a náboženských odkazů a proto si dávám pozor, abych nic nepřekroutil,“ uvedl Aziz ke svému debutovému albu Siba Sawt-System #1.

Jako mnoho severoafrických hudebníků patřících do kolektivu labelu Shouka žije ve Francii. V mládí ho zajímal výhradně americký hip hop a funky, pak ale ve sklepě objevil rodičovskou sbírku marocké, libanonské a alžírské hudby z 50. a 60. let a naprosto ji propadl. Od té doby ji sbírá a stal se z něho uznávaný DJ. „Chci přijmout svůj kulturní původ a být schopen hrát hudbu, která za mě bude mluvit. Mnozí Maročané o něj na Západě ztratili zájem, ale dnes si kladou otázku, jestli dokázali využít vše, co mají k dispozici, aby svou identitu znovu našli,“ řekl Aziz Konkrite, nové zářící jméno na severoafrické elektronické scéně vracející formou remixů do hry zapomenutou regionální hudbu.