Libor Dvořák: Rusové a mírová jednání
Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov před několika dny prohlásil, že ruský prezident a celé vedení země jsou stejně jako dřív připraveni k jednáním o Ukrajině. Ruský ministr zahraničí zdůraznil, že pokud Západ Ruskou federaci osloví s realistickými návrhy, které vycházejí ze zásad rovnoprávnosti a vzájemného respektu a směřují k vyváženým kompromisům všech zainteresovaných zemí, Rusko „rozhodně nezůstane pozadu, jak to ostatně mnohokrát demonstrovalo i v minulosti“.
Podle analýzy amerického Ústavu pro studium války (ISW) se ruský prezident v současné době naopak chystá k vleklé konvenční válce, jejímž smyslem by mělo být udržení všech okupovaných území.
Čtěte také
Podle expertů ISW o tomto očekávaném Putinově postupu svědčí i oficiálně právě ukončená „částečná“ mobilizace: „Za tu ruský prezident zaplatil mimořádně vysokou vnitropolitickou cenu v podobě útěku statisíců Rusů do zahraničí, bezprecedentních protestů a stejně bezprecedentní kritiky výkonu ruské armády a ruské státní moci. Zaplatit takovou cenu mělo smysl jedině v případě, že Putin hodlá ve válce pokračovat.“
K velmi zajímavým závěrům o vnímání války a míru v Rusku dospívá ve své právě vycházející knize „Putinovy války – od Čečenska po Ukrajinu“ proslulý znalec Ruska a postsovětského prostoru Mark Galeotti. Ten tu přiznává, že i on byl šokován rozhodnutím Putina vtáhnout na Ukrajinu. „Musím konstatovat, že v první chvíli jsem to vnímal jako rozhodnutí ‚jiného Putina‘… Po nějakém čase jsem si ale uvědomil, že je to dokonalý odraz výkonů jeho choré mysli, která Ukrajinu nepovažuje za stát a Ukrajince za národ.“
Mír vítězný
Čtěte také
Tragické dějiny ruské říše v jakékoli podobě země jasně ukazují, že „kdykoli se Rusko dostalo do války se zeměmi, které mají technologickou a ekonomickou převahu, někdy dokonce doplněnou výhodami v živé síle, mobilizovalo, co se dalo – a to pro ně nakonec bylo efektivní"! To si aspoň myslí Galeotti.
Britský politolog upozorňuje na to, že dnes, kdy Putin stále ještě sedí v Kremlu, se Rusko nezadržitelně sune k autoritářství, které bude už zanedlouho možné považovat za vyloženě totalitní. „Rusové zůstanou Rusy, i kdyby Rusko jednou bylo šťastnější a méně autoritářské. Vždycky tu bohužel zůstává možnost, že i v budoucnu si můžou do čela zvolit lidi, kteří hlásají nacionalismus a expanzi,“ konstatuje poněkud trpce Galeotti. Ale vzápětí dodává: „Pokud se ale tady na Západě budeme ke všem Rusům chovat jakožto k nepřátelům, pak se našimi nepřáteli skutečně stanou.“
Problém je ovšem v tom, že zatímco hlavně v euroamerickém světě se upozorňuje hlavně na ruské odpůrce války na Ukrajině, poněkud se zapomíná na to, že je tu také poměrně vysoké procento Rusů, kteří tuto válku považují za spravedlivou a upřímně si přejí ruské vítězství nad ještě nedávnými bratry Ukrajinci. Možná se i po jakémkoli vyústění války ukáže, že hlavním problémem Rusů je velkoruský šovinismus, který zřejmě přetrvá ještě hodně dlouho. Rusové třeba opravdu chtějí mír, ale musí to být mír vítězný!
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
