Libor Dvořák: Stav občanské společnosti v Rusku
Ruský vpád na Ukrajinu mimo jiné zasadil těžkou zatím nezhojitelnou ránu i ruské občanské společnosti. Od loňského 24. února zemi opustily milióny občanů – dílem na protest proti brutální nespravedlivé válce, dílem ve snaze vyhnout se neblahé povinnosti se na bojích této války přímo podílet.
Ruská občanská společnost je také z tohoto důvodu rozptýlená po řadě zemí. Mnoho Rusů však i přesto hledá způsob, jak vyjádřit svůj nesouhlas s válkou, dál se účastnit politických procesů a navzájem udržovat aktivní mezilidské kontakty.
Čtěte také
Jaké jsou tu ale možnosti, ve Washingtonu trpce konstatovala proslulá ruská opoziční novinářka Jevgenija Albacová, která doslova řekla: „Naše setkání nese název Jak válka na Ukrajině ovlivňuje ruskou občanskou společnost. Jenže ta de facto přestala existovat.“
S tímto tvrdým hodnocením souhlasí i americký politolog Timothy Frye z Kolumbijské univerzity. Znalec postsovětské zahraniční politiky je toho názoru, že Putinův režim občanskou společnost v zemi „pomalu zabíjel už přinejmenším posledních 10 až 12 let“. Podle Fraye je úspěch každé občanské společnosti závislý na míře vzájemné důvěry a ta v Rusku od roku zhruba 2017 prudce klesá.
Každý umírá sám
Další účastnice debaty, americká politoložka Angela Stentová vidí tři hlavní důvody hynutí ruské občanské společnosti. Zaprvé je tu největší ruská emigrace od roku 1917. Zadruhé je to „zmatenost elit“.
Čtěte také
Pokud si Západ myslel, že bohatí a vlivní Rusové, kteří mají významný zájem na kontaktech se západním světem, se v podobné situaci spojí s opozicí a postaví se Kremlu, mýlil se: oligarchové se na novou realitu adaptovali a podřídili se režimu. A je tu ještě třetí okolnost, proč se zatím nedaří Putinovou diktaturou zásadně otřást – a to je malá účinnost sankcí.
Washingtonská panelová diskuse se přirozeně obírala také otázkou, jak ruskou občanskou společnost obrodit.
Všichni zúčastnění považují za stěžejní podmínku pro něco takového pád Putinova režimu – a předpokládat něco takového je třeba podle šéfa německé spolkové zpravodajské služby Bruna Kahla víc než předčasné: „Museli bychom vidět nějaké známky, že se k něčemu takovému schyluje, a my prozatím v monolitu ruské státní moci nenalézáme jedinou puklinku,“ říká Kahl.
Současné Rusko tedy dnes funguje přesně stejně, jak to kdysi psal slavný Hans Fallada o nacistickém Německu: „Každý umírá sám.“ Je to smutné konstatování, ale prozatím je musíme brát naprosto vážně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
