Luboš Palata: Ukrajinci v nás stále věří. Věří, že s námi úplně neprohrají
Tisíce žen a dětí od nejmenších, několika měsíčních kojenců přes malé školáky až po ty odrostlejší. Nikdo netáhne žádné kufry, spíš takové vybavení na víkend. Pár věcí, doklady, možná nějaké cennosti a trochu peněz. Ukrajinky a jejich děti utíkají k nám do Evropy nalehko, tak, jak utíká člověk, který se snaží zachránit před válkou.
Tak, jak utíká člověk, který věří, že až se všechno přežene, že se za nějaký krátký čas zase vrátí domů. Domů na Ukrajinu.
Čtěte také
Když jsem se vracel na konci týdne z Ukrajiny na Slovensko, tak jsem stál s nimi deset hodin v mrazu na přechodu u Užhorodu. Bylo to deset nejsilnějších hodin, které jsem za poslední roky zažil. Viděl jsem na vlastní oči, jak se manželé a otcové malých dětí loučí se svými rodinami. A pak se vrací zpátky s tím, že zítra nebo pozítří nastupují do ukrajinské armády a pokusí se zastavit ruského agresora.
Viděl jsem vyděšené, plačící děti, které vůbec nechápaly, co se to kolem nich děje, kam to jdou a proč musí utíkat. Mluvil jsem s vyčerpanými ženami na kraji sil, které měly za sebou dny útěku a vůbec netušily, co se s nimi za tou vysněnou hranicí Evropské unie, tam, kde není válka, vlastně stane.
Věří, že Západ zasáhne
A to jsem byl ještě mezi těmi šťastnějšími. Mezi těmi, kteří už měli naději na záchranu, na to, že aspoň své děti dostanou z toho válečného pekla, které ruský prezident Vladimir Putin pod chorobnou záminkou na Ukrajině rozpoutal.
Čtěte také
Viděl jsem, jak všichni ti, co k nám před válkou utíkají, na nás spoléhají. Jak věří, že u nás za hranicí budou v bezpečí. Věří, že jim podáme pomocnou ruku, že u nás najdou střechu nad hlavou a konečně trochu klidu. Ale věří také, že Ukrajině pomůžeme jako zemi, že ukrajinské armádě dodáme zbraně, aby mohla ruským agresorům vzdorovat.
A mnozí věří, že my, Západ, nakonec proti Putinovi a ruské armádě zasáhneme. Vždyť jako NATO jsme přece silnější, vyspělejší než Rusko a měla by to pro nás být hračka. Těžko se odpovídá na to, že to neuděláme, a ještě hůře se zdůvodňuje proč. Vždyť přece Ukrajina byla napadena proto, že chtěla patřit jako my do Evropské unie. Že chtěla být v NATO a kvůli tomu ji Putin napadl, ničí ukrajinská města, zabíjí ukrajinské vojáky, vraždí civilisty.
Přestože zůstala vlastně sama, věří Ukrajina, že s naší pomocí donutí za pár dní Rusko k mírovým rozhovorům. Rozhovorům, v nichž uhájí samostatnost a snad i svoji cestu do Evropské unie, když už ne do NATO. Že celý tento strašlivý válečný sen skončí a že se ženy s dětmi budou moci vrátit do svých domovů. A žít v míru, žít v samostatné Ukrajině, která nezmizí.
A já s nimi na tom vymrzlém přechodu na Slovensko tomu věřím taky. A dodávám jim naději, že to snad nakonec takto skončí. Není to konec skvělý ani dobrý, ale lepší konec si bohužel představit skoro nejde.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
